23. 2. 2009 | Aktuality z města | Autor: Blanka Petráková
Medvěd a pohřebenář, tradiční masopustní masky na Zálesí
Bujaré masopustní obchůzky maskovaných postav, zakončující zimní období svateb, tanečních zábav a zabijaček se v okolí Luhačovic nazývají fašanek, fašanky, babkování nebo končiny. Ke staršímu typu masopustních masek patří maska žida, žebráka, pastýře, kominíka, písaře, policajta, kožkaře, řezníka a další masky představující tradiční zaměstnání nebo povolání, dále husar na koni, smrt, dědek, bába, stařena s nůší, cikán a cikánka, ženich a nevěsta, muzikant a nejrůznější zvířecí masky, například kobyla nebo koza, která bývala v minulosti hlavní postavou obchůzky v Kladné-Žilín. V novější době ke jmenovaným přibyly aktualizované masky, reagující na současný život a zaměstnání. Patří k nim zdravotní sestra, soukromý podnikatel, lehká holka, kameraman, sportovci, nejrůznější pohádkové postavy, postavy z filmů, televizních seriálů a telenovel, postavy známé z politického dění. V oblibě je také dávat obchůzce každoročně jiné jednotící téma, často ovlivněné aktuálním společenským děním, domácími i mezinárodními politickými událostmi nebo kulturními novinkami.
Asi nejstarší tradiční masopustní maskou je záhadná maska muže oblékaného do slámy či hrachoviny, nazývaná někde medvěd, jinde pohřebenář. Jako pozůstatek prastarého kultu a lidové magie se na jihovýchodní Moravě udržela až do poloviny minulého století. Maska medvěda bývala ústřední postavou fašankových obyčejů. Medvědí masce lidé přisuzovali v minulosti plodnostní a blahonosný smysl. Na bývalém zlínském panství chodila podle F. Bartoše ve druhé polovině 19. století na konec masopustu po dědině mužská chasa s muzikou a s medvědem. Medvěda představoval pacholek omotaný hrachovinou. Po příchodu do stavení medvěd zatančil s domácí dcerou třikrát dokola, přičemž říkal: "Toto na konopě, toto na len". V každém domě dostala chasa po kuse slaniny, která se napichovala na rožeň. F. J. Čižmář uvádí, že ještě ve dvacátých letech 20. století chodila v obcích kolem Vizovic o masopustním úterý svobodná chasa s medvědem. Medvěd byl pacholek obalený hrachovinou, vzadu měl dlouhý slaměný ocas a mezi nohama zavěšený zvonek. Z medvěda otrhávaly hospodyně hrachovinu a přidávaly ji do husích a slepičích hnízd, aby nesly hodně vajec. Podle A. Václavíka obcházely koncem 19. století o masopustu v obcích na Zálesí, např. v Březůvkách, chasníci ustrojení do masek z hrachoviny, slaměných povřísel a obráceného kožichu. V okolí Velkého Ořechova byly součástí masopustní obchůzky archaické masky pohřebenáře a medvěda. Pohřebenář býval mladý muž obtočený hrachovinou a povřísly, s ocasem a se slaměným kloboukem, bubnující někdy na plechovou nádobu nebo držící v ruce ohřeblo. Pohřebenář, jinde to byl medvědář, vedl s sebou na řetězu medvěda, což byl jiný mladík, oblečený do obráceného kožichu, někdy s medvědí maskou na hlavě.
Na uvedených historických příkladech můžeme pozorovat, jak se slaměná maska medvěda překrývala s maskou pohřebenáře - muže maskovaného hrachovinou a povřísly. Různé podoby masopustní masky pohřebenáře z jižního Valašska několikrát kresebně zachytil malíř J. Kobzáň ve dvacátých letech 20. století, z padesátých let známe několik fotografií archaické masky pohřebenáře z Nedašova. V únoru 1967 vyfotografoval K. Pavlištík v Hřivínově Újezdě a v Doubravách o masopustním úterý unikátní masky slaměného medvěda a pohřebenáře. Malíř A. Černý namaloval v roce 1976 několik pohledů na obchůzku v Biskupicích, mezi nimiž se nachází studie slaměné masky pohřebenáře.
V současné době se na luhačovickém Zálesí maska medvěda proměňuje ze slaměného nebo kožešinového medvěda v naturalizující zvířecí masku. Objevuje se pravidelně ve skupině maškar ve všech obcích, svůj dominantní význam však již z velké části ztratila. Přesto se bez ní masopustní obchůzka na Zálesí neobejde. Maska pohřebenáře z povědomí nositelů tradice téměř vymizela. Proto je chvályhodné, že folklorní soubor Malé Zálesí tuto tradici udržuje a nedávno ve spolupráci s muzeem nechal zrekonstruovat starobylou masku pohřebenáře, zhotovenou ze slaměných povřísel. Rekonstrukce podle staré masky uložené v muzeu se ujala A. Polčáková z Kaňovic.