Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.

Přeskočit na obsah Přejít na navigaci

12. 9. 2011 | Top článek | Autor: Milana Mikulcová

Květiny a knihy

Květiny a knihy

Ve dnech 8. a 9. září proběhla v luhačovické městské knihovně neobvyklá výstava. Krása květin a poetika knih se vzájemně spojila díky akci s názvem Krásy podzimní přírody.


Místní organizace zahrádkářů ve spolupráci s pracovnicemi knihovny připravili první ročník výstavy květin. Zahrádkáři a pěstitelé z Luhačovic a okolí se mohli pochlubit svými letničkami i trvalkami, které mají na svých zahrádkách.

Podzim nabízí bohatou paletu barev a bylo by jí škoda nevyužít.

Sešlo se celkem sedmnáct výstavních kytic, vytvořených zejména z jiřin, cinií, hortensií či aster. Něžnou podzimní krásou se přišli pokochat nejen čtenáři, ale také například děti ze základní a mateřské školy, členové klubu seniorů nebo lázeňští hosté.

Všichni příchozí mohli ocenit vystavené květy svým hlasem a udělit cenu diváků. Zároveň odborná komise složená ze členů svazu zahrádkářů a knihovnice zvolila a ocenila 3 nejkrásnější exponáty. Hodnotila se nejen barva a vzhled, ale také například vazba kytice.

Všichni ocenění získali drobnou cenu, kterou věnoval svaz zahrádkářů, a která jim bude předána na podzimním srazu seniorů.

Jsme rádi, že se nám podařila poměrně netradiční akce a doufáme, že se z ní stane tradice. Vždyť co je krásnější,než se na chvíli zastavit nad krásou přírody, potěšit se pohledem na její nenapodobitelné výtvory a zároveň mít možnost vzpomenout na mnohé autory, kteří byli vášnivými zahrádkáři . Nelze zapomenout zejména na Karla Čapka, jehož citát na závěr přikládám.

„... co semen potají klíčí, co starých sazenic se sbírá a soustřeďuje v živý puk, který jednou propukne v kvetoucí život. Kdybychom se mohli podívat na to tajné hemžení budoucnosti mezi námi, řekli bychom si patrně, že velká volovina je náš stesk i naše nedůvěra, a že ze všeho nejlepší je být živým člověkem, totiž člověkem roste ...“

Milana Mikulcová, knihovna Luhačovice

 

Nahoru