Nastavení cookies

Zde můžete nastavit používání souborů cookies podle vlastních preferencí.

Technické cookies

jsou nezbytné pro správné fungování webu. Technické cookies musí být vždy aktivní (nelze je individuálně deaktivovat), proto se pro jejich využívání souhlas neuděluje.

Analytické cookies

nám umožňují porozumět, jak web využíváte, abychom jej mohli zlepšovat. Analytické cookies umožňují měření výkonu webu (počtu návštěv a zdrojů návštěvnosti). Takto získaná data zpracováváme souhrnně, bez použití identifikátorů ukazujících na konkrétního uživatele.

Personalizované cookies

ukládají informace o Vašem osobním nastavení webu. Personalizované cookies potřebujeme k tomu, abychom přizpůsobili web a jeho chování co nejvíce Vašim potřebám a zájmům.

Reklamní cookies

nastavují prostřednictvím tohoto webu naši reklamní partneři. Reklamní cookies nám umožňují zobrazovat takový obsah, který bude zajímavý a užitečný právě pro Vás.

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.

Přeskočit na obsah Přejít na navigaci

21. 10. 2011 | Top článek | Autor: Olga Skovajsová

Na Radostově děláme tu nejhrubší práci

Na Radostově děláme tu nejhrubší práci

Říká v rozhovoru Taťána Kocembová, která se svými svěřenci tento týden absolvovala ve Sportovním centru Radostova podzimní přípravu. Devětačtyřicetiletá Taťána Kocembová, provdaná Slaninová, nyní Netoličková, patří mezi nejlepší sprinterky české historie.


Narodila se v Ostravě, v deseti letech začala za AK SSK Vítkovice trénovat atletiku. Její halový osobní rekord na hladké čtvrtce ji řadí na třetí místo v historických tabulkách, světový rekord drží Jarmila Kratochvílová. Na týdenní soustředění přijela do Luhačovic už pošesté a spolupráci se Sportovním centrem si velice pochvalovala.

 

Jak vznikla spolupráce se Sportovním centrem Radostova?

My jsme tady v Luhačovicích pošesté a dostali jsme se tady tak, že nám to nabídl náš hlavní sponzor, který úzce s Radostvou spolupracuje už řadu let. První rok byl úžasný a následně mohu potvrdit, že Radostova nám dělá jen samou radost, plní nám veškerá naše přání a dělají nám tady pomyšlení. Ať je to sportovní zázemí nebo stavování, jsme tady maximálně spokojeni a vracíme se tady moc rádi.

 

V jaké sestavě jste přijeli a s jakým cílem?

Jezdí tady tři trenéři se svými svěřenci, bývá nás tady tak do dvaceti. Letos je to poprvé, kdy jsme tady jen dvě skupiny. Já tady vždy jedu se svou skupinou sprinterů z Vítkovic a mám tady děvčata, která jsou v reprezentaci do 22 let ve sprintu. V podstatě tady uděláme takovou tu nejhrubší práci, která se potom musí i projevit v celém příštím atletickém roku.

Přiznám se, že tady to přípravné období jsem sama neměla ráda. Protože je to taková opravdu velká dřina a často v nevlídném počasí, kdy mnohdy i zmokneme, musí děvčata naběhat nejvíce objemu, nejvíce na posilovat.  Potom se z toho v podstatě žije další půlrok, toto období je pro nás velmi důležité.

 

Jak vypadá běžný tréninkový den na Radostově a máte nějaké doplňkové sporty?

Snídaně je v osm hodin, potom mají děvčata přípravu. V deset začíná první fáze, oběd, polední klid, případně máme k dispozici saunu, vodoléčbu a teď i plovárnu, kterou jsme včera zkusili, a moc se nám líbila. Je to pro sportovce velká výhoda, že můžou i regenerovat mezi jednotlivými fázemi tréninku. Ale mnohdy nás i po večeři čeká třetí fáze tréninku, ale to už v tělocvičně.

V tom odpočinkovém období po atletické sezóně říkám děvčatům, ať nechodí na stadion, ať si od oválu odpočinou. Dělají sporty jako jsou brusle, plavání, kola, ať zapojí jiné svalové partie a  dělají to, co chtějí. Na co mají chuť, aby se potom zase v říjnu těšili na mě a na běhání.

 

Máte speciální požadavky na stravu?

Tady můžu říct, že vaří výtečně a jsou velice znalí a zkušení. Opravdu vědí, co potřebujeme a co by měli vynechat. Já to vyloženě už nechávám na ně, první roky jsme si udělali takový harmonogram, co bychom chtěli a dneska už to klape, takže nemusím vůbec nic dodávat nebo měnit.

 

Co vy sama, jak se udržujete v kondici?

Určitě se udržuji, i když letošní rok byl takový trošku složitý, měla jsem po operaci kolena, ale snažím se tady s děvčaty do toho trochu zapojit. Cítím to na svém těle, všechno bolí, ale snažím se jim být trošičku vzorem nebo některé prvky ukazovat, i když ony už v tomto věku jsou tak znalé, že to není moc potřeba. Ale potřebuji se sama také hýbat. V normálním denním životě v práci na to nemá vůbec prostor, i když jsem od rána do večera na stadionu, ale na tom soustředění se věnuji sama sobě trošku víc.

 

Většina aktivních sportovců ve vyšším věku přechází na lehčí sporty. Máte taky něco podobného?

Přiznám se, že na nic takového nemám ani myšlenky, protože do 15:30 pracuji, pak mám trénink, a k tomu tři vlastní děti ... Takže přijdu večer domů, dám věci do pračky, udělám večeři, udělám se synem úkoly, večer padnu do postele a jsem ráda, že ležím, natož abych ještě pomýšlela na nějaký můj další sport. Možná až mě syn nebude tolik potřebovat, tak se víc zapojím, a taky budu potřebovat trošičku zpevnit tělo. Určitě přijde na řadu nějaké to plavání a cyklistika, samozřejmě. Ale teď na to opravdu prostor nemám.

 

Co Vám letos udělalo největší radost ve sportovním světě?

Co se týká mých svěřenců, letos jsem měla velkou radost z toho, že mé dvě  holky, Petra Urbánková ( 100 a 4x100m) a Jana Slaninová (200 a 4x100m)  byly na Mistrovství Evropy, které bylo u nás v Ostravě, úspěšné. Na 7. místě se umístila děvčata ve štafetě,  což považuji za velký úspěch. A  co se týče sportu jako takového? Pochopitelně 50 let Zlaté tretry, kterou jsme si náramně užili. Byly tam hvězdy formátu Ireny Szewinské, kterou jsem kdysi jako dítě obdivovala,  a  běhala jsem za ní pro autogramy. Americký sprinter Maurice Green, a všechny ty hvězdy, které tady byly před  deseti dvaceti lety. Měla jsem možnost poprvé se s nimi setkat, a  byl to pro mne úžasný zážitek. Včetně Ivana Lendla, který je z Ostravy, ale nikdy jsme se nesetkali. Romana Šebrleho, pochopitelně Bolta  a ostatních. To byl pro mě  letošní nejkrásnější zážitek.

Táňa Kocembová

Mistrovství světa v atletice stříbro Helsinky 1983 běh na 400 m stříbro Helsinky 1983 4 x 400 m, Mistrovství Evropy v atletice bronz Athény 1982 běh na 400 m stříbro Athény 1982 4 x 400 m, Halové mistrovství Evropy zlato Göteborg 1984 běh na 400 m.

Nahoru