1. 10. 2014 | Aktuality z města | Autor: Nikola Synek
Odcházející starosta: Nemám pocit, že bych se za své působení měl stydět
Je to poté, co působil osm let ve funkci starosty, předtím další čtyři roky jako místostarosta a kromě čtyř let byl od roku 1990 vždy členem luhačovického zastupitelstva. O tom, proč se rozhodl už nekandidovat, o občanech, politice, ale také o fotbale, který má rád, jsme spolu hovořili ve starostovské kanceláři na radnici dva dny před posledním řádným zastupitelstvem tohoto volebního období. První otázka byla nasnadě.
Proč jste se rozhodl nekandidovat?
Na radnici jsem v uvolněné funkci buď jako starosta nebo předtím místostarosta čtrnáct let a myslím, že je to dostatečná doba k tomu, aby přišel někdo jiný, kdo může dát městu nový směr. Změna po takové době je asi dobrá a potřebná. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet.
Co považujete za největší úspěch ve funkci starosty?
Především to, že jsme se vyhnuli nějakým průšvihům a zásadním problémům. A z hlediska ekonomického, že jsme dotáhli do, pro město výhodného konce, spor o sto milionů korun, který jsme vedli po výstavbě plovárny mezi stavební firmou, která se dostala do konkurzu, a věřitelem – Komerční bankou. Reálně hrozilo, že by město mohlo přijít až o dvě stě milionů korun a město nakonec ještě deset milionů získalo. To bylo náročné, trvalo to dlouho, ale považuji to za asi největší úspěch.
To byla nejtěžší situace v politické kariéře?
Ano. Já jsem nakonec podepsal žádost o převod sto milionů na město se všemi důsledky včetně žalob a ten moment, kdy se to muselo rozhodnout, byl těžký. Sto milionů není sto korun a obavy jsem měl. Myslím, že pro město to dopadlo velmi dobře a vyšlo z toho s čistým štítem. Může být debata, zda jsme měli jít dál do soudního sporu a dál o peníze bojovat, ale reálně opravdu hrozilo, že přijdeme o dvě stě milionů, to by město v podstatě umrtvilo.
Co považujete za nejtěžší jednání v rámci koalice na radnici a zastupitelstva?
Velmi emotivní bylo rozhodnutí o výstavbě komplexu pod poštou. To bylo zastupitelstvo plné velmi vyhraněných názorů. Hlasování rozhodlo nadpoloviční většinou nakonec pro výstavbu. Problémy také byly, když se začala vyvážet přehrada, kam se to bude vyvážet a jestli přes město nebo jinudy.
Byla situace, kdy podle Vás názor někoho v zastupitelstvu opravdu nešlo pochopit?
Když zemřel prezident Havel. V reakci na tuto smutnou událost jeden tehdejší zastupitel na web pověsil za mladé extrémní komunisty něco, za co jsem se opravdu styděl. Napsal jsem tehdy i do novin, že se stydím, že mám někoho takového v zastupitelstvu. Jinak tu ale za mé starostování byla vždycky zastupitelstva, se kterými jsme se dokázali domluvit.
Politika není jednoduché řemeslo...?
Jsem v Luhačovicích od patnácti let a přirostly mi k srdci. Já jsem to bral vždycky tak, že pro město něco chci udělat. Věnoval jsem se hodně sportu a přes něj jsem se v podstatě i na radnici dostal, původně jako nezávislý. Ani později jsem problémy zastupitelstva neřešil po stranické linii. Vždycky jsem chtěl, abychom se dokázali domluvit s lidmi bez ohledu na to, jestli jsou z pravé či levé strany politického spektra. Úkolem starosty podle mne je přesvědčit zastupitele ne o své pravdě, ale o realizaci a dotažení rozhodnutí, pro které je většina.
A co funkce starosty a uchránění vlastního soukromí?
To je alfa a omega všeho. V podstatě nemáte soboty a neděle a zabýváte se věcmi, které byste jako normální občan ani nezaregistroval. Musíte přijmout i roli společenskou a absolvovat věci, které k té funkci patří. A očekává se i to, že půjdete s partnerem, tím do toho vtahujete i rodinu, které musím za to, že ten tlak zvládli, poděkovat. Je to i časově velmi náročné. Kdo se do takové funkce chystá, měl by se opravdu připravit, že přijde o velkou část svého osobního volna a soukromí.
Máte syna a dceru. Nepůjdou také do politiky, tedy v otcových šlépějích?
Dcera pracuje pro Evropskou unii v Bruselu, syn dostudoval práva a dělá v právní kanceláři. Neřekl bych, že půjdou do politiky, ale vyloučit to nikdy nemůžete.
V minulosti jste učil na Střední odborné škole Luhačovice, ale také aktivně hrál fotbal a pracoval v tomto sportu s mládeží...
Na začátku těch devadesátých let jsme dali dohromady skupinu mých vrstevníků a snažili se fotbal v Luhačovicích zase někam vytáhnout. Tak jsme začali u dětí od přípravky a věnovali se jim. Většina z nich dnes hraje za Luhačovice krajský přebor.
A sám si někdy ještě jdete zakopat?
Určitě! Pravidelně každé úterý. Už jsem tam sice skoro nejstarší, ale baví mě to a pokud je člověk zdravý, musí se z toho starostování občas vyvázat. Nejlepší relaxace je buď vzít sekeru a štípat dříví, nebo se vybít sportem.
Jak velký je rozdíl mezi prací ve škole a starostováním?
Já už to vlastně ani nevím. Chodím na internát na oběd a s kolegy ze školy jsem stále v kontaktu, ale prý je to teď úplně jiné. Já mám školu zafixovanou z roku 2000. Učitelé dnes řeší třeba to, aby studenti nepsali esemesky a netelefonovali během vyučování. To neznám, protože tehdy mobil prostě neměli. Učit mě ale bavilo, Studenty si člověk hlavně musí získat, aby sami chtěli ty informace znát. Snad bych jako učitel uspěl i dnes.
Vrátíte se ještě někdy do politiky?
Nevylučuji to. Řada lidí se ptá, proč nechci jít dál, proč jsem to nezkusil. To moje rozhodnutí ale padlo už před dvěma lety a nemá to nic společného s tím, jestli je například ODS dnes na nějaké volitelné hranici. Myslím, že město naší velikosti je trošku jinak postavené, než celostátní politika. Kdybych šel do voleb, nevím, kolik bych dostal hlasů, ale já nemám pocit, že bych se za své působení měl stydět. Neříkám, že jsem udělal věci, které byly jenom pozitivní, ale to se snad nepovede nikomu. Děláte stovky rozhodnutí a ne všechna jsou ta správná a za rok byste se třeba rozhodl jinak. Vždy se ale rozhoduje pod nějakým tlakem v nějaké době.
Co byste s odstupem změnil?
Nevybavím si něco zásadního. Nějaké drobnosti ano, ale myslím, že jsem snad žádné zásadní šlápnutí mimo neudělal.
Sledoval jste, že by se za dobu Vašeho působení v politice nějak změnilo chování veřejnosti?
Lidé se více uzavřeli. Radnice má odbor, který řeší přestupky. Tam také chodí sousedi, a dostávají pokuty za to, co si vzájemně udělali, místo aby to vyřešili mezi sebou, když vedle sebe desítky let žijí. A takových míst je tu bohužel několik. Pokud ovšem nechtějí, ani starosta je k domluvě nepřesvědčí. Je to škoda.
Za tu dobu v politice, nemyslíte si, že jste od problémů běžných lidí už příliš vzdálený?
V pozici starosty tak malého města to nepřichází v úvahu. Už jen to, že tu chodím po městě obvykle pěšky. Vidím spoustu věcí a chudák ředitel technických služeb, protože mu pořád volám, že něco není dodělané nebo se má udělat. Ale řadu věcí by si mohli lidé dotáhnout sami. Třeba keře, které přesahují z jejich zahrádek do ulice si například nezastříhají, což by, myslím, mělo být automatické. Nebo v zimě úklid sněhu před vlastním domem na chodníku.
Setkal jste se ve funkci s mnoha politickými či uměleckými elitami. Kdo se Vám z těch lidí nejvíc vybaví?
Za těch čtrnáct let to bylo hodně lidí. Vybaví se třeba setkání tehdejších prezidentů Klause a Gašparoviče, kteří tu měli společné jednání.a byli tu na návštěvě. Především paní Klausová, která svého muže doprovázela, už je takovou poloviční Luhačovjankou a jezdí sem velmi často. Je to příjemná dáma a s ní se dá bavit opravdu o čemkoliv. Ale já jsem člověk komunikativní a snažím se vyjít s každým, takže jsem nikdy žádný problém s nikým neměl. A i s těmito lidmi se bavím o věcech více přízemních. Ne jaké je to na Hradě, ale jaké to bylo cestou z Prahy do Luhačovic a co se jim na tom nezdálo nebo naopak líbilo.
Ucházíte se o funkci tajemníka radnice. Už se ví, jak to dopadlo?
Zatím výběrové řízení ještě není uzavřené, takže výsledek nevím.
Pokud ale uspějete, tak se vám alespoň lokalita pracoviště příliš nezmění...
Ta náplň práce je trochu jiná, více personální s lidmi na úřadě, ale propojené to je. Pokud by o mé služby byl zájem, určitě bych rád novému vedení města poradil a předal zkušenosti i zmínil chyby, které jsem udělal, aby stejné neopakovali, protože hlavní je z chyb se poučit.
Studoval jste na vysoké škole kromě dějepisu a filozofie také ruštinu. Hodilo se to ve funkci starosty lázeňského města? A kolika řečmi vlastně vládne luhačovický starosta?
Ten jazyk jsem tolik nezapomněl, protože v osmdesátých letech jsem učil i pětadvacet hodin ruštiny týdně. Hodilo se to, začínají sem jezdit v posledních letech lidé třeba z Jaroslavské gubernie, která má partnerství se Zlínským krajem, nebo často také ruský konzul. Když přišla návštěva, často jsem se zeptal překladatele, zda si nechce odpočinout, a pak hostům představil naše město v jejich rodném jazyce.
A co další jazyky?
Německy se celkem domluvím, ale k angličtině se pořád vracím a jsem znova na začátku. Jen doufám, že se kvůli dceři nebudu muset ještě učit francouzštinu. S jejím francouzským přítelem už mají potomka a jen doufám, že vnučku naučí i česky, abych s tím dalším jazykem nemusel začínat.
Máte už v plánu, co budete dělat první „nestarostovský" den, až odejdete z funkce?
Ve funkci jsem i po volbách až do chvíle, kdy bude ustavující zastupitelstvo, které ještě musím ze zákona svolat a zahájit. V okamžiku, kdy na něm předseda volební komise prohlásí, že byl zvolen nový starosta, tak mu předám řízení schůze, půjdu si sednout v zasedací místnosti do té horní galerie a pak právě netuším, co v ten moment bude. Pro mě asi trochu vzduchoprázdno... (úsměv) No, ale jinak uvidíme, jak dopadnu jako uchazeč ve výběrovém řízení, a nebo se vrátím do školy. To v tuto chvíli ještě nevím.
PhDr. František Hubáček
Narozen 6. 7. 1959 ve Zlíně.
V Luhačovicích žije od 15 let.
Vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně.
Magisterský titul získal v oboru ruský jazyk – dějepis.
Složil i doktorát, téma rigorózní práce: Česko-slovenské vztahy před první světovou válkou.
Od roku 1990 je kromě jednoho volebního období nepřetržitě aktivní v luhačovickém zastupitelstvu.
Působil jako pedagog na Střední odborné škole Luhačovice.
V letech 2001-2006 byl místostarostou Luhačovic.
Od roku 2006 zastává funkci starosty, kterou uzavře zvolení nového starosty po říjnových komunálních volbách. V těch se rozhodl Hubáček nekandidovat.
Je ženatý, má dvě už dospělé děti, syna Michala a dceru Veroniku.