27. 11. 2015 | Společnost | Autor: Nikola Synek

Chceme dělat rybařinu ve prospěch všech, říká hospodář rybářů Hubáček

---

Dnes dovážíte štiky, kolik jich bude?

Letos je to poslední dodávka ryb podle zarybňovacího plánu. Ten nám stanoví přesné počty, co můžeme vysazovat. Bude to 150 kilo štiky, kolem půl kila kus, tedy asi 300 kusů.

Proč se vysazuje?

Snažíme se, aby tu byla trochu potlačená. populace bílé ryby. 

A ta bílá ryba je co?

To je souhrnný název pro plevelné ryby, to je třeba plotice, perlín, cejn, cejnek, karas, ouklej.

V přehradě tedy chcete kapry a štiky?

Třeba kaprů máme podle plánu 6700 kusů. Pokud by tu nechodili rybáři a nebyl by výlovek, nemůžem je dál sadit. Štika a candát jsou dravci, kteří potlačují přirozenou reprodukci té bílé ryby. Nejde o to, že by bílá ryba byla z přírodního hlediska špatně, ale život v umělé nádrži prostě musí být uměle regulovaný, protože zde nejsou přirozené potravní vztahy. A z některých ryb je prostě lepší hospodářský užitek.

A třeba ta štika si nedá kapra?

Taky dá. A ony jsou dokonce štiky velké kanibalky. I proto se tu dosazují. Hlavně tu ale štika nemá přirozené podmínky pro reprodukci. Patří mezi fytofilní ryby, které se vytírají na rostliny a protože Luhačovická přehrada má břehy zmeliorované a tráva či rákos chybí, jikra se nemá na čem zachytit a dopadne do bláta.

Neuvažovalo se zřídit na přehradě nějaké zákoutí s tím rákosem?

Z mého pohledu by to bylo nejefektivnější. Nádrž má ale především funkci retenční a rekreační a zájmy rybářů jsou v pozadí. Možná je to ke škodě rybích společenství, ale lidé mají přednost.

V létě se v tisku řešily sinice na přehradě i zda to není krmením či přemírou ryb…

Tím to určitě není a přes léto tu bylo jen více chlorofilu, což nemusí znamenat přemíru sinic. A vzhledem k extrémnímu létu to byl ještě skvělý výsledek. U nás se ryba krmí maximálně tak, že rybář nahodí návnadu na prutu. Občas možná turista hodí rohlík. Správné zarybnění může ale naopak výskyt sinic potlačit. Čistotě přehrady jednoznačně pomohlo vybagrování kalů ze dna, ale nezapomínejme i na některé faktory, které kvalitu vody ovlivňují. I přes odkanalizování obcí nad přehradou zůstává řada chat kolem ní bez kanalizace a v přitékajícím potoce ty sedimenty s fosforemn a jinými nežádoucími látkami také trochu jsou, takže se do nádrže mohou v malé míře uvolňovat. Přesto je velká snaha tuto situaci řešit jak ze strany Povodí Moravy, tak i z obcí nad přehradou a městyse Pozlovice, v jehož katastru nádrž je.

Kolik je v přehradě více než dva roky po napuštění ryb?

To je těžko říci. Jejich počet se tu rozvíjí i samovolně. Každá nově napuštěná přehrada, což Luhačovická po nedávném čištění je, má svá specifika. Je to prostor pro doslova explozivní výskyt života. A ten musíme nějak rozumně obhospodařovat.  My vysazujeme přesně podle povoleného plánu, aby byl stav 6700 kusů kapra, 600 kusů štik, 600 candátů, stejně línů a okounů. Ale jsou tu i ty další ryby. Některá ryba dorůstá, některá se vyloví, podle toho se pak dále zarybňuje. Máme tu ale jeden problém, který s počty ryb souvisí, to je zvlášť chráněný živočich vydra říční. Působí nemalé škody, dokonce ji mám už zachycenou na snímcích z fotopasti (ukazuje fotku). Vloni jsme monitorovali generační pár a tři mladé. Mláďata pak dál obsazují revír, kde vydra dělá nepředstavitelné škody.

Jaké?

Mám tu v mrazáku čtyřkilového kapra, ze kterého zkonzumovala 10 deka a zbytek nechala ležet, což je standardní. Dole na chovných rybníčcích pod přehradou nám tak vydry zlikvidovaly tak půl tuny násadových kaprů za asi 45 tisíc. To jen ve 2 ze 3 malých rybníčků.

To je dost problém, ne?

Ano a výraznou škodu působí taky navrchu na pstruhových revírech.

Vydra ale do přírody patří...

Ano, ale také využijeme zákonného práva žádat stát o náhradu škody. Nikdo nám nic totiž nedá zadarmo a u škod způsobených vydrami, dříve jinde i kormoránem, lze toto žádat. My jsme občanské sdružení, musíme bojovat o každou korunu a nemůžeme to dotovat ze svého. Pokud je vydra v biotopu velkých řek, kde dochází k přirozené reprodukci ryb, jsou škody minimalizované, protože ryba přiteče s vodou, rozmnoží se. Škoda je nepoznatelná či zanedbatelná. Pokud škodu působí nad přehradou, kde je šířka potoka je 4 metry, vybere ho skoro do poslední mřenky.  

Co v tom potoce je za ryby?

My sadili na potok pstruhy. Jenže když ho tam za 15 tisíc nasadíme a pak jen za dva vylovíme, je to problém, přestože máme i vlastní produkci těch mladých pstruhů. Zvažujeme proto, zda to budeme dál provozovat jako pstruhový revír, protože takto „krmit“ vydru pstruhem v ceně 120 korun na kilo, je dost neekonomické.

V těch rybách se tedy ale točí dost peněz. Jaký má váš spolek vůbec roční obrat?

Zhruba kolem 2,5 milionu ročně je nákladová položka, větší polovinu tvoří nákup ryb ze sádek. A to je ještě ta částka rozumná díky systému výběrových řízení a nasmlouvání dobrých cen. Část té produkce zařizujem z těch vlastních rybochovných zařízení. Candát stojí 350 korun za kilo a špatně se shání, tak si rychleného candáta produkujeme sami.

Váš rybářský svaz má kolik členů?

Přes 200 dospělých a k tomu 36 dětí. Velký dík patří Jirkovi Tomkovi, který rybářský kroužek vede. Výchova je nedílnou součástí naší práce, vytáhnout děti do přírody.

Co vše kromě Luhačovické přehrady vlastně Váš svaz obhospodařujete?

Ještě revír Šťávnice I, což je potok pod přehradou až po kynologický klub, Šťávnice II, potok nad přehradou po Slopné, pak ty rybníčky pod přehradou, přehradu na Velkém Ořechově, necelé 3 hektary, pak rybník Gramanec u Ostrožské Nové Vsi, 4hektary, a hektarovou přehradu na Kladné Žilín.

Zisky plynou z čeho? Děláte nějaké výlovy?

Hlavně z prodeje povolenek, pořádání rybářských závodů a pronájmů chaty restauraci a z ubytovacích kapacit, také z členských poplatků. Výlovy pro prodej neděláme. To, co vyprodukujeme, slouží pro naši potřebu, pro sportovní rybolov.

Kapříka z Luhačovické přehrady si tedy člověk na vánoce koupit nemůže, leda ho tu ulovit?

Ano, leda ulovit.

Loví se tu i v zimě?

Záleží na počasí. Ryba se dá ulovit za každého počasí.

Sekáte třeba kvůli rybám díry v ledu na zimu?

Poslední roky byly mírné zimy, takže to nebylo potřeba. Díry v ledu ale nejsou jen kvůli okysličení, ale pro odvětrání hnilobných plynů. Pokud je kolem břehů dost nedomrzlých míst, na přítoku, kolem věže u hráze, stačí to. Pokud je zamrzlé vše, amoniak  ryby přidusí. Díry už nebylo nutné sekat léta, to musí být led tak 13 centimetrů tlustý.

Když výlovy neděláte, jezdíte tam jako host?

Zvou mě, ale nemám na to obvykle čas. To produkční rybářství je ale dost odlišné od toho sportovního, které my provozujeme.

Nedávno vám zloději vybrali chatu, že?

To byla velká rána. Pachatele ještě nedopadli. Ztratily se peníze z pokladny, vylomili okno, zmizel foťák. Navíc se to stalo v době, kdy potřebujeme pořídit nové auto  a zrekonstruovat stavidla na chovných rybníčcích.

Teď jste měli poprvé kromě běžných podzimních závodů i nové padesátihodinové.

Jak se vyvíjí vše, tak i rybářský sport. Většina rybářů, kteří se věnují lovu větších ryb, jsou vyznavači lovu typu chyť a pusť. Je to regulérní soutěž na pomezí profesionálních soutěží, kdy se boduje ryba. Každý gram chycené ryby se počítá za bod. A jde i o taktiku. Někdo loví velké ryby, někdo víc malých. Všechny se zdokumentují a pak pustí. Je to posun k profi závodům.

I na klasických jarních a podzimních závodech si rybáři úlovky berou, ale největší trofejní ryby se pouští, že?

 Ta velká ryba je nekřesťansky drahá a špatně se shání. Proto je stanovená i horní míra. Nad 65cm se kapr pouští. Tím se snažíme zabezpečit i aby byla v přehradě ta osádka velkých ryb, které pak z hráze obdivují rekreanti.

Co čeká luhačovické rybáře v nejbližší době?

Slovy jsme odsunuly na jaro, tak nás čeká vyprání a vysušení sítí, uklidit sklady, snížit hladinu těch chovných nádrží, zima jako taková slouží k evidenci, kolik se prodalo povolenek, kolik se vylovilo ryb. Od ledna, února také pracujeme s organizací závodů, od příštího roku bychom chtěli naběhnout na to, že před tradičními závody na jaře a na podzim by měl vždy být ten kaprařský maraton.

Jak často vy sám chodíte na ryby?

Já říkám, že skrz rybařinu nemám čas na ryby. Takže tak desetkrát do roka. Jsem ještě myslivec a nemám ani čas na les. Ale to jsem v revíru Kaňovic a Sehradic. Jsem rozený Luhačovjan, ale bydlím v Kaňovicích.

Máte v rybářství následovníky?

Určitě! Mám čtyři děti, nejmladší 13, nejstarší 23let. Mám dva kluky, dvě holky. Kluci jsou rybáři, jedna dcera byla taky rybářka, ale teď je ve věku, kdy se jí „zapalujou lejtka“, tak toho nechala. Má teď jiné preference. (úsměv)

Všiml jsem si, že máte na ruce prima kérku, tedy tetování...

Ještě není dodělané. Je to letošní-mám tu Dianu, bohyni lovu, pod ní je Medúza a Kerberos.

Kromě přírody miluju historii a mytologii, ale bude jakoby celý rukáv.

Co má to tetování vyjadřovat?

Možná postoj k ženským, které někdy zlobí. (smích) Ale víc jak tu ruku si tetovat nenechám. Je to umělecky zpracované, krásné. Je to i trochu módní záležitost, ale když se pytlákovi postaví dvoumetrový chlap v tričku ještě s kérkou na rameni, cosi mu to možná napoví...

Na pytláky jsem se chtěl také zeptat. Máte jich tu hodně?

Lidé považují pytláka za člověka, který loví bez patřičných dokladů. Z mého pohledu je ale pytlákem rybář, který nedodržuje zákonné ustanovení. Tedy pokud loví rybu nedosahující lovné délky nebo přesahující horní hranici, nebo když rybaří v době hájení.

Z běžného pohledu jde o ty, kdo nemají rybářský lístek. To je tu často?

Na přehradě je to omezený jev. Potkávám je na potoce. Ten ale není tak hospodářský vytížený, beru to proto malinko benevolentněj. Udělám na ně trochu bu-bu-bu, vyženu je a považuji to za vyřešené. Problém je na rybochovných zařízeních. Tam se snažím ten nešvar vymýtit. Třeba na Velkém Ořechově, jsem chytil během 2 let 15 pytláků! A to jsou jen ti, co jsem chytil...

O přehradě a přírodě mluvíte fundovaně. Máte i zemědělskou školu nebo tak?

Od malička jsme doma chovali zvířata, od osmi jsem rybář, od 18 myslivec, inklinuji k přírodě. Čtyři roky jsem pracoval u rybářského svazu jako pomocník hospodáře. Potom jsem skládal vyšší odborné zkoušky, které mě opravňují dělat práci hospodáře.

Co jste dělal předtím?

Původně jsem vyučený kuchař-číšník, takže mám blízko i k tomu ubytovacímu provozu, co máme. U znalostí přírody záleží na snaze o sebevzdělávání. Vždy jsem si myslel, že o vodě vím skoro vše a o lese taky, pak jsem se učil na ty odborné zkoušky a zjistil jsem, že nevím vůbec nic. Musím říct, že jsem byl předtím pošetilý. V přírodě se jde pořád co učit ale nejdůležitější je ta úcta ke všemu živému a ochota přijmout, že jsme součástí přírody.

Jaký je váš zatím největší úlovek?

Nejsem lovec extrémních úlovků. Největší byl myslím 89 centimetrů kapr, ten se ale nevážil. Kde jste byl nejdál na rybách?

V Norsku, 400 kilometrů za polárním kruhem. Tam je ale rybaření jiné a i tu sílu přírody tam vidíte ještě víc a pokora k přírodě ve vás roste. 

Co se změnilo za poslední více než 2 roky, co jste hospodářem?

Hodně. Lidé nás bohužel stále vnímají s takovým negativním přílepkem z minulosti. Je pravda, že za minulého hospodáře bylo hlavní slovo sponzor a věci se prosazovaly různými způsoby. Ten přístup se zásadně změnil a doufáme, že to zlepší i pohled veřejnosti na naši činnost. Chceme jen dělat co nejlépe rybařinu a žádnou politiku nebo cokoliv jiného. A tu rybařinu ve prospěch všech.

Jak se to projevuje?

Třeba do propagace Luhačovické přehrady my dáme ročně sto tisíc. Rybářské závody jsou dobře známé a dávají regionu renomé. I na chatu nejezdí jen rybáři, to je tak polovina. Je to tu nádherné a lidé na to přichází, přispíváme cestovnímu ruchu a dobrému jménu. Snažíme se to dělat lidsky. Je to poctivá práce, i počet zaměstnanců jsme snížili ze tří na jednoho, aby byli nižší náklady a prostě jsme dobře hospodařili. Jen přes léto je kromě mě na dohodu ještě správce na prodej povolenek.

Když myslivec střelí zvíře, dá mu z úcty větvičku. Mají něco takového i rybáři?

Ne. Ale byl bych rád, aby všichni rybáři tu úctu také měli, samozřejmě zejména k živé rybě. Je tu ale zásadní rozdíl mezi rybářem a myslivcem. Rybář rybu uloví a teprve se rozhodne, zda ji zabije. Myslivec střelí a je to nevratné. Respekt k přírodě je ale nutný v obou případech.

Blíží se Vánoce, míváte kapra?

Někdy. Jsem kuchař, tak preferuji spíš plněnou drůbeží kapsu, rybu mám raději párkrát za rok čerstvě vytaženou z rybníka.

A co pouštění vánočních kaprů zpět do přehrad?

To je největší hovadina, kapr samozřejmě uhyne. Potřebuje mít na zimu tukové zásoby a aklimatizaci. Ta ryba je dva měsíce v sádkách, stresovaná, plus teplotní šok při té přepravě. Jednoznačně všem vzkazuji, když si takto koupí živou rybu, ať ji pak sní! K tomu je v tu chvíli určená.

 

FOTOGALERIE