20. 2. 2017 | Kultura | Autor: Nikola Synek

V Luhačovicích se Tereza Kostková a Aleš Háma představili jako Frankie a Johny. Chystáme i další společnou inscenaci, prozradili v rozhovoru

---

Kostková: Nechci příliš prozrazovat, ale je to zkrátka o seznámení dvou lidí a o tom, jestli spolu dál budou nebo ne.

Hra má více než 100 repríz. Vyvíjí se představení postupně?

Háma: My to hrajeme už asi čtvrtou sezonu, nebo snad pátou. Těch repríz bylo zhruba 130 a určitě se to vyvíjí. Představení o dvou lidech má tu výhodu, že ti dva si s tím mohou trošku hrát. My, jak text a hru už dobře známe, tak i když někdo z nás skočí někam jinam, tak se zase v ději dokážeme vrátit a divák to ani nepozná. Nicméně stále držíme to, aby to byl příběh jednoho fádního setkání dvou lidí, kteří spolu prožijí noc a pak se skutečně řeší, jestli spolu budou nebo ne.

Kostková: Pak se vlastně ukáže, že žádné setkání není fádní, jen tak může vypadat. A to je na tom to hezké. Že to má své překvapení.

Ve hře jsou také docela intimní scény. Jaké je pro herce takovouto hru nastudovat?

Kostková: Jedna věc je ji cvičit, druhá hrát. Ale oboje je příjemné, když máte příjemného kolegu (smích).

V jisté době, když jste se rozváděla, byla tato hra ale i určitá perlička pro bulvár, že? Vycházely články s titulky ve stylu Háma se líbá s Kostkovou... Jak to bere herečka, když přitom v té hře hraje prostě jen roli...?

Kostková: Tak, oni si toho všimli až po několika letech, co se to už hrálo. My jsme se jen usmáli, že si toho konečně všimli, že si tam dáváme pusu.

Háma (se smíchem): Je vidět, že Tereza pro propagaci hry udělala absolutní maximum, když tak na sebe natáhla fotografy z bulvárního tisku, kteří stále ještě pravidelně chodí před divadlo a čekají, jestli se nebude něco dít. No nebude... To ale kdyby přijeli k nám před barák, tak by třeba viděli, jak se stejně vroucně Tereza loučí s mojí manželkou nebo mými dětmi.  Ale to by ses mohla dostat do řečí! To necháme až po dvousté repríze!

Kostková (pokračuje ve veselé fabulaci): No to pak určitě zpikantníme! Ne, tak je pravda, že třeba Gábina, žena Aleše velmi hezky tohle okomentovala. Když se jí kdysi ptali, když jsme někde spolu seděli, jestli jí nevadí, že v té hře si dáváme s Alešem pusu, tak říkala: „Proč by mi to mělo vadit, když v té hře na sobě čtyři roky leží!“  (Smích). Takže byla velmi vtipná, jak to ohodnotila. Kdyby se mělo z každé takové inscenace něco dělat, tak nevím...

Jste oba známí i jako moderátoři. Vy se, pane Hámo, věnujete teď pořadu Kde domov můj, ale dělal jste také třeba Taxík. Ten byl hodně oblíbený, nevrátí se třeba?

Háma: Ten pořad, na kterém jako moderátor děláte, je jako takové vaše dítě, o které se staráte, chcete aby vyrůstalo v co nejlepších poměrech a dařilo se mu. Celý ten štáb na tom pracuje včetně onoho „tatínka“, který to moderuje, a potom přijde jakoby doba, kdy to dítě musí letět do světa. Nechci hanět pořady, které fungují mnoho let, ale pořad prostě má svou životnost. Tak jsme se rozloučili s taxíkem, který jsem si hodně užíval a měl ho rád. Ale zrovna tak mám rád pořad Kde domov můj, kde mám tu obrovskou devizu, že se při něm mohu vlastně každý večer dovzdělávat a pak se tam tvářit, že jsem odpovědi samozřejmě věděl. To tedy úplně nedělám, já se snažím i dát najevo, že některé odpovědi opravdu nevím. Ten pořad má ale určitou nevýhodu, že jako moderátor tam musím být takový serioznější a nelze si tolik dělat z něčeho šoufky, jako jsem v taxíku mohl. Tady to nejde, je potřeba udělat to víc navážno, hraje se přeci také o peníze. Jen doplním, že Taxík opravdu nebude. Ten pořad se dělal pět let a už se vyčerpal a myslím, že to stačilo.

To Stardance se nevyčerpala. Vy jste, paní Kostková v tomto pořadu musela jako moderátorka také několikrát tančit, třeba s panem Ebenem. Jak velká musela být příprava?

Kostková: Já se ještě vrátím k tomu, o čem mluvil Aleš. K tomu o vyčerpání se pořadu. Je pravda, že Taxík běžel několik let daleko častěji, než Stardance. To je pouze kratší podzimní záležitost jednou týdně a to ještě s ob dva roky roční pauzou. Není to podvečerní každodenní, takže se to může udržet i více let.

Háma (v žertu jako by nadurděně): Tak víš co, já to teď ruším, Stardance příští rok nebude. Zrovna jsem to zrušil! A máš to!

Kostková: Tak já budu doufat, že v roce 2018...

Háma: Tak to uveď na pravou míru!

Kostková: Ne pravda je, ten pořad teď dva roky byl a opravdu má vždy ob dva roky pauzu, takže Aleš si Stardance mohl dovolit pro letošek zrušit, protože už to dávno před ním udělal pan generální ředitel televize... (smích) Pak v dalším roce by Stardance samozřejmě měla být, ale stejně se nikdy nic tak dopředu neví úplně jistě, co život přinese. Ale  určitě bychom v tom dalším roce rádi pokračovali a licence je pokud vím zakoupená. Samozřejmě pořad může pokračovat jen díky velkému zájmu diváků. Je to díky nim.

Co to Vaše tancování v této show?

Kostková: Je pravda, že jsem tančila s Markem Ebenem, ale v různých těch ročnících nejen s ním. S panem Ebenem to je ještě dobrý, to jsme jak takoví dva čudlové, co tam mají tu drzost si to zkusit. Já ale měla tu drzost si to zkusit i s těmi profesionálními tanečníky. A před tak dvěma lety časově, tedy tu minulou stardance jsem měla tu čest tančit se čtyřmi profesionálními tanečníky na přání České televize rumbu. Ti čtyři tanečníci mě nějak odnosili, odkroutili to se mnou, no a protože se to líbilo, tak v zatím poslední Stardance jsem tančila i to paso doble s Honzou Onderem. Všechno mě to baví, protože se ráda hýbu a také si tím zpevňuji různé části těla, ale hlavně mě jako moderátorku baví si projít celým tím procesem, který absolvují účastníci té show, protože je určitě dobré se toho dotknout takto fyzicky. Nemít tedy jen všetečné dotazy a sama nic nedělat. Je  vždycky dobré tím projít. A mě to baví.

Vy jste kdysi i v rámci studia na Vyšší herecké škole dělala obor částečně i přímo zaměřený na moderátorství. Je to ale tak, že se člověk spíše v moderátorství ostřílí potom v praxi?

Kostková: Já jsem moderovala dokonce už předtím. Teprve pak jsem šla na hereckou školu a nevěděla jsem, že tam budou otevírat obor moderování. Já vždy chtěla být činoherní herečka. No, a proto moderuji a zpívám v muzikálu (smích). Což je vše pro mě tedy dost absurdní, protože já jsem vždycky chtěla dělat velké dramatické role, ale moderování si mě vždycky jako samo nějak našlo. Pak to zas odešlo a přišlo. A každou tu věc se snažím dělat nejlíp, jak můžu, tak se tomu zatím pořád věnuji a pořád to tu je.

V Rytířské prý budete společně připravovat další kus, můžete ho přiblížit?

Háma: Chystáme krásnou divadelní hru, není to už takové intimní drama jen pro dva jako je Frankie a Johny, ale je to pro víc herců, hraje nás tam pět. Je to taková klasická francouzská komedie o notorickém lháři, který lže a lže a lže a nutí ke lžím i ty ostatní a samozřejmě se mu to brutálně vymstí. Ten text je opravdu nádhernej a patří k těm textům, které se ani nedají udělat špatně a myslím, že to bude opravdu velká legrace. A navíc, když naznačíme, že tam s náma bude hrát třeba Nela Boudová, nebo Malvína Pachlová, tak to může být krásná pozvánka, až s tím třeba přijedeme sem.

Hrajete oba také v různých seriálech. Vy jste paní Kostková kdysi vystupovala i v seriálu Četnické humoresky, kde hrál také Váš tatínek Petr Kostka. Nevím, jestli jste třeba stihla shlédnout nové Četníky z Luhačovic, kteří se točili tady, ale chci se zeptat, jestli je to třeba tak, že pro herce je milejší hrát v takovém dobovém seriálu?

Kostková: Mě baví asi vše, kde je dobrý scénář. Ale v humoreskách jsem se ještě potkala s panem Antonínem Moskalykem (režisér seriálu Četnické humoresky). Měla jsem ale v seriálu jen takovou malou roli, a na place jsem se ani s tatínkem nepotkala, ale bylo to brzo po škole, tak mi to bylo celkem jedno, protože jsem byla hlavně ráda, že točím. Takže jsem byla ráda, že mám práci, navíc s tím Tondou Moskalykem. To bylo moc fajn. Jinak je mi to asi jedno, historické nebo ze současnosti, hlavně když je to dobře napsaný.

Ohledně seriálu, Vy, pane Hámo zase jeden zahraniční dabujete. Konkrétně jde o roli Leonarda v Teorii velkého třesku, kterou má oblíbenu řada lidí, včetně mě. To každopádně musí být asi krásná práce, ne?

Háma: To určitě je. Je úplně neuvěřitelné, že to děláme už nějakých devět let. Přitom já platil v tom dabingovém světě, a na tom si trvám, za velmi špatného dabéra. A naštěstí přišla tahle příležitost a možná to bylo i tím, že jsem k tomu přistoupili tak nevinně s Jakubem Wehrenbergem, který dabuje Sheldona. A ten seriál jsme si samozřejmě všichni zamilovali. Je to obrovský hit. Navíc je to opravdu tak, že při tom dabingu mám často co dělat, abych se tomu nesmál, protože je to fakt dobrý a mám to rád a doufám, že bude další řada.

Kostková: A mě to, že Aleš dabuje v tomto seriálu stálo hodně peněz, protože jak jste z hovoru jistě pochopil, naše rodiny se velmi dobře znají. A můj syn má Aleše rád a když se zapne televize a on slyší ten hlas, tak hned volá: „Aleš! Aleš! Aleš!“ A že se na to musí  hned koukat. A když pak viděl stavebnici LEGO s postavičkami teorie velkého třesku, tak ho musel mít. No umíte si představit, kolik takové LEGO stojí, kolik na tom vytřískají peněz. Ale zkrátka to syn musel mít, protože to dabuje Aleš! Takže mě to stojí fakt hodně peněz! (smích)

Háma: Tak to se ti fakt moc omlouvám. (Smích)

Poslední otázečka na oba. Co máte v nejbližší době v té umělecké branži v plánu?

Kostková: Ta naše spolupráce je od září, takže já teď hraji hotové věci a jinak teď zkouším oratorium o Johance z Arku. To bude takový jednorázový projekt v Obecním domě. To bude takový krásný hudební počin, za účasti národního symfonického orchestru, kterého se budu činoherním textovým partem také účastnit.

Když je řeč o hudbě, Vy jste, pane Hámo, mimo jiné vydal i hudební cédéčko. Máte Vy třeba další plány v nejbližší době spojené právě také s hudbou?

Háma: Určitě jo, ale já mám muziku i svoje texty jako takový ventil. Koníček. Jako někdo lepí letadýlka nebo pěstuje chilli papričky, tak já lepím ty písničky. A baví mě to. Já si u toho odpočinu a baví mě potom nahrávat tu desku, vymýšlet, jak bude vypadat obal... A pak se s tím chviličku jezdí. A je to takový  trochu podobný jako Frankie a Johny - velmi intimní věc. Jsou to hodně často pravdivé příběhy, pocity. Jako když někdo maluje, tak já to mám s tou svojí muzikou. Takže teď jsem z hlediska muziky v té fázi, že ano skladby jsou připraveny, ale jen zvažuji, jestli to cédéčko má být pak vánoční nebo jestli bude standardní řadové (v tomto případě tedy teprve druhé CD).

A co další herecká práce a tak?

Háma: No jinak mě letos čeká hlavně velmi náročná věc, což je  třetí řada televizní show Tvoje tvář má známý hlas, kde budu společně s Táňou Vilhelmovou, Adélou Gondíkovou, Ondřejem Rumlem a dalšími (promiňte kamarádi, že vás všechny neuvádím). Tam se budeme každý týden převlékat za jiného ze zpěváků a zpívat jejich hity a takto jim vdechovat život v Praze na Barrandově a diváci to pak uvidí v televizi o něco později. No a pak mě čeká spousta návštěv přírody a lesa, hor, hraní si s mými dospívajícími syny a romantické večeře s manželkou a prostě úplně běžný normální život, na který se těším z daleka nejvíc.