Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.

Přeskočit na obsah Přejít na navigaci

7. 8. 2017 | Společnost | Autor: Nikola Synek

Dobrovolný hasič: Nejhorší zásah není u požáru, ale při dopravní nehodě

L. Šústek za volantem historické Tatry

V květnu člen SDH Luhačovice Ladislav Šústek obdržel z rukou hejtmana Čunka pamětní medaili Zlínského kraje, jako ocenění jeho mnohaleté práce ve sboru dobrovolných hasičů. U hasičů je Šústek už zhruba pětačtyřicet let. Začínal v rodných Biskupicích a od 80. let pokračoval v této činnosti v Luhačovicích, kam se přiženil. V místním SDH se také hodně věnuje péči o techniku, včetně historického hasičského vozu z třicátých let. Ale hlavní jsou samozřejmě ostré výjezdy k požárům. Když jsme si s oceněným hasičem v prvním červencovém týdnu sešli k rozhovoru, zajímalo mě kolika výjezdů se za ta léta vlastně účastnil.

 


Dokázal byste to odhadnout?

Za ty roky to bylo určitě hodně. Spočítat je však nedokážu. Hodně výjezdů přibylo v roce 2008, kdy byla zřízena jednotka požární ochrany (JPO 2), která vyjíždí na výjezd do 5 minut po stálých hasičích. Činnost jednotky zabezpečují dobrovolní hasiči a pracovníci technických služeb, kteří drží nepřetržitou pohotovost 24 hodin denně ve třech směnách.

Ale zrovna dnes, když spolu hovoříme, tu výjezd byl. Hořelo v Mlýnské ulici. Byl jste tam?

Ano, ale v civilu, protože jsem neměl službu. Já dělám v Zálesí vedoucího agromechanizace, ale mám už jen dva roky do důchodu, teď je mi jednašedesát.

To jste měl vloni kulatiny. Významné výročí 125 let trvání měl ale i sbor, ne?

Oboje se dobře oslavilo, moje v rodinném kruhu a to sboru v kostele sv. Rodiny mší svatou.

Vzpomenete si na nějaký nejzávažnější požár, u kterého jste zasahoval?

Určitě to byl ten na Komonci. To bylo v roce 1996.

Hořelo tam ale myslím i vloni, ne?

Ale to nic nebylo.  Hořela tam malá paseka, která chytla od spalování větví po kácení stromů.  Před těmi lety to byl opravdu velký požár.

Kolik tam bylo hasičů?

Hodně,  všechny sbory z širokého okolí, ale i lidé z okolních obcí. Tam to bylo velmi náročné, protože jsme neměli žádné dýchací přístroje.

Ty dýchací přístroje při zásahu asi hodně pomohou, že?

No, určitě, bez nich už hasiči k požárům nevyjíždějí. Dnes jsou již součástí základní výbavy výjezdových jednotek.

V běžném životě děláte tedy v zemědělské mechanizaci, techniku máte na starost ale i u hasičů. To máte asi i nějaké technické vzdělání, ne?

Jsem vyučený automechanik. Pak jsem si dodělával průmyslovku v Bruntále.

Věnujete se i opečovávání té historické hasičské tatrovky z roku 1931…

Ano, jsou na ní tisíce strávených hodin práce, ale nejen mojí.

Ta tatrovka je tu opravdu původní?

Ano, je tu od roku 1931. Na ni se ještě před válkou dělala sbírka od lidí. Stroj v hodnotě 100 000 Kč vyrobila firma z Brna.  O rok později ji slavnostně pokřtila hraběnka Serényi. Autostříkačka s čerpadlem má čtyřdobý spalovací motor a na tu dobu byla velmi moderní a nadčasová.  Při 100. výročí sboru se auto předělávalo, repasovalo se. Ted je využívána k propagaci hasičské techniky.

Jak jsme spolu hovořili nedlouho po vašem ocenění, Pocházíte z Biskupic a sem jste se přiženil někdy v osmdesátém roce. Tehdy tu byla jaká hasičská technika?

Tatra 805, Tatra 148 a Avia.

Teď je technika samozřejmě daleko modernější. Co tu máte?

Tatra 815 Terno a o něco starší Tatra 148.

To je asi velký rozdíl mezi tou novou technikou a tou někdejší…

To tedy je. Nová tatra je určena a vybavena k zásahům u dopravních nehod a k požárům v obydlích, protože je plně vybavena. Zatímco starší tatra je vhodná k zásahům do terénu, protože má větší zásobu vody.

Hasiči někdy bohužel při záchraně životů a majetku druhých sami přijdou o život. Zažil jste i takovou bolestnou chvíli, kdy se stal zásah některému z kolegů osudným?

To se mi naštěstí nestalo. Ale nejhorší zážitky jsou ty z dopravních nehod s tragickým koncem.

Zásahů u bouraček asi stále přibývá, že?

Ano, v dnešní uspěchané době je jich hodně. Ale také odstraňujeme následky živelných pohrom, pomáháme zdravotníkům při transportu nemocných lidí...

Jak je to se svoláváním dobrovolných hasičů? Dřív se svolávali sirénou, dnes se asi používá mobilů?

Chodí nám esemesky, ale to se týká jen těch, co mají službu.

Člověk je ale v práci a tam má něco rozdělaného, ne?

No a pípne vám mobil – přijde sms a vy nasednete do auta a musíte jet na zbrojnici....

Jak je to se zaměstnavatelem, není to problém?

Ne, je to domluvené s firmami, a problémy zatím nejsou.

K zásahu vyráží první ale profesionálové, že?

Ano, informace o výjezdu dostávají nahlášené jako první. Jsou nachystaní a vyráží do dvou minut.

Lidé mají k hasičům úctu, protože se starají o jejich bezpečí. Děkovali lidé hodně po zásazích, nebo to berou jako samozřejmost?

Lidé jsou rádi, že nás vidí, když jim zachraňujeme majetky.

Vy jste s tím hasičstvím začínal v kolika letech? 

Hned po škole v učení, tak v šestnácti.

A jezdil jste určitě i na závody, že? 

V požárním sportu jsme se účastnili okrskových závodů a občas postoupili i na okres. Tam jsem dokonce obsadil i medailové stupně v kategorii jednotlivců.

Na těch závodech jste asi byl strojník, ne ten co běhá s hadicí, že?

Závodí se v požárním útoku, kde jsem byl u mašiny, tedy strojník, a ve štafetě 4 x 100 m s překážkami. Tam jsem šel bariéru. V kategorii jednotlivců je to běh na 100 m s překážkami, kterými jsou překážka, kladina, rozdělovač a spojení hadic. Takže i s hadicí jsem běhal.

Je teď zájem o dobrovolné hasičství?

Poslední roky je docela velký, co jsme začali spolupracovat s Domem dětí a mládeže, který nabízí 3 kategorie hasičského kroužku. Měli jsme i období, kdy jsme nemohli nikoho sehnat a tak jsme byli bez mládeže. Za to letos máme starší a mladší žáky a dokonce i přípravku hasičů, pro děti od 4 do 6 let. Starší žáci dosahují na soutěžích velmi dobrých výsledků a ti mladší je budou brzo následovat.   

Kolik věnujete členství v SDH a opravám techniky času?

Každý měsíc máme členskou schůzi a pravidelně provádíme technickou údržbu techniky a odborné přípravy.

Tu historickou tatrovku prezentujete třeba na místní pouti ale i dalších akcích. Kde jste s ní byli nejdále?

Před pár dny jsme se vrátili z Vídně. Tam jsme byli nejdál, již po třetí. Jeli jsme Tatra Veteran Rallye Vídeň - Kopřivnice. Bylo totiž 120. výročí od zahájení výroby automobilu Tatra. Účastnilo se jí již dobrá stovka automobilů z celé Evropy. Hlavní dění tj. prohlídka zúčastněných vozů a soutěže, se pak odehrávalo na polygonu automobilky Tatra Kopřivnice. 

To jste jeli celé po vlastní ose?

Do Bratislavy jsme jeli na náklaďáku a odtud do Vídně po vlastní ose. Z Vídně do Brna, pak do Kopřivnice a domů. Najeli jsme přes tři sta kilometrů.  

Jakou má takové historické auto spotřebu?

Okolo 15 litrů. Motor je čtyřválcový dvoulitr. 

Když se staráte o tuto starou techniku, co se na ní nejvíc kazí?

Pokud se něco pokazí, tak jsou to většinou mechanické závady, které jsme schopni odstranit. Ale v případě potřeby náhradního dílu, který již není dostupný, tak se musí nechat vyrobit a to je velmi nákladná záležitost, např. rozvodová kola motoru. Udržovat se ale musí nejen vnitřek ale i venek auta, jeho vzhled, a to taky něco stojí.

Když jedete tou historickou tatrovkou, tak si toho lidé asi všímají víc než nejnovějšího Porshe, ne?

Budí velkou pozornost, ale hlavně na to auto berou na silnici ohled, což je pěkné. Na autě nejsou blinkry a tak spolujezdec musí rukou ukazovat změnu směru, když se zatáčí. Taky se stalo, že řidič tak moc sledoval Tatru, až naboural auto před sebou. Každého ten veterán zajímá. 

Co je pro hasiče z výbavy k zásahům nejdůležitější?

Zásahový  oblek, bez kterého se hasič neobejde.

O ta nejnovější auta se tolik ale asi už nestaráte, ne?

Automobily se dnes hodně změnily. Je tam spousta elektroniky, a proto tam moc věcí nedokážeme opravit. Pokud je na něm závada, musí se dovést do specializovaného servisu. Je to mimo naše možnosti.

Když slyšíte třeba z televize o nějakém požáru, přemýšlíte o tom, jak ho tam museli řešit?

To určitě. Jaké tam byly podmínky a tak. 

Nedávno byl v Anglii tragický požár výškového domu, při kterém zahynuly desítky lidí. Při dalších šetřeních se zjistilo, že obložení domu bylo z hlediska požární bezpečnosti nevhodné a že je to tam tak i u řady dalších budov. Co Vy na tento případ?

Je to velká tragédie, na kterou doplatili nevinní lidé a která odstartovala požární kontroly výškových staveb. Podobný problém nastal také při požáru rodinného domu v Pozlovicích. Začala hořet přístavba u domu a z ní se plameny přes zateplení rozšířily do podkroví a střešní konstrukci.

Takže to zateplení domů je pro hasiče úplná hrůza?

No, to polystyrenové asi jo. Zatepluje se ale i skelnou vatou.

V některých zemích bývají třeba letní požáry lesa každoročně...

To myslíte jižní státy Evropy. Tam to způsobuje nezvykle horké a suché počasí. Zažil jsem jeden takový velký požár na dovolené v Chorvatsku. Tam nasazují letadla, která berou vodu z moře.   

Poslední léta jsou samozhasínací cigarety. Myslíte, že se to třeba projevilo na množství požárů?

To ani ne. Přibývá spíš požárů od elektroniky.

Co myslíte, že je dnes pro hasiče nejnebezpečnější?

Každý zásah je individuální a musíte se mu přizpůsobit, takže to nejde říct obecně.

A vzpomenete si na nějaký opravdu kuriózní vznik požáru?

Teď nedávno jsme měli hlášen požár bytu v jednom panelovém domě. Po příjezdu jsme zjistili, že se jen někdo pokoušel grilovat na balkoně. Byla to i ukázka, jak lidé v dobré víře reagují na události při pobytu v cizině.

Jako dobrovolní hasiči asi nemáte třeba nějaké fyzické testy nebo podobně?

Ale jednou do roka máme školení u profesionálních hasičů ve Zlíně. Takovou tematickou přípravu, zkouší se tam všechno, první pomoc, zásah v zakouřeném domě s dýchacím přístrojem atd.

Dobrovolní hasiči jsou tradičně také takovým hybatelem společenského života...

Na vesnicích každopádně. My pořádáme v Luhačovicích Hasičský ples, účastníme se pouti, jezdíme se starou Tatrou na oslavy sborů k jejich výročím. Jsme nejstarší organizace ve městě. Od roku 1997 máme družbu s hasiči lázeňských měst Evropy. Co dva roky probíhá setkání v jedné hostitelské zemi, celkem 7 států. Zde to již také bylo, přijelo sem na sedmdesát účastníků. Letos to bylo v Německu a za dva roky by to mělo být v Luhačovicích.

Když jsme se spolu bavili po vašem převzetí ocenění, říkal jste, že to berete jako poctu pro celé SDH Luhačovice. 

To určitě. Nikdy to není tak, že by jeden hasič jezdil a dělal všecko. Musí to být ten tým, to je základ. Sám nic neuhasíte.

Člověk si asi také musí být jistý, že na kolegy se při zásahu může spolehnout?

To jinak ani nejde, víte, že jeden pro druhého uděláte co je potřeba. 

Máte dobrovolné hasičství v rodině?

Už děda byl u hasičů, ten z mamčiny strany. Byl členem SDH Biskupice dlouhé roky a dělal tam i pokladníka.

A vy už máte vnoučata, která by na to hasičství navázala?

Mám tři vnuky a dvě vnučky. Starší vnuk a vnučka už mají hasičské trika a chodí v průvodu na akcích. A ten nejstarší vnuk už chodí do hasičské přípravky, zajímá se o to. Mám dva syny a oba jsou členové SDH. Jeden ten hasičský kroužek dokonce vede.

A není někdo ze synů i u profesionálů?

Ne, oba jsou jen dobrovolní hasiči.

A vy jste někdy o profesionální dráze hasiče neuvažoval? 

Jednu dobu jsem o tom uvažoval. Chtěl jsem k nim jít asi v devadesátém roku. Byla tam zrovna volná pozice, která by mi vyhovovala. 

Proč jste se k nim nakonec nedal, co bylo tím důvodem?

Finance. Nabízeli míň peněz než jsem měl v zaměstnání. Tak jsem zůstal u firmy.

Kam myslíte, že se vyvine dobrovolné hasičství? 

To bude fungovat vždycky. Je to prostě potřeba a když se podíváte na západ, tam ty sbory taky mají. Vždyť hasiči jsou nejpočetnější organizací u nás.

 

Nahoru