26. 1. 2018 | Aktuality z města | Autor: Nikola Synek

Kdysi myl nádobí v hotelu v Anglii. Teď Petra Boráka jako šéfa Augustiniánu vyhlásili hoteliérem roku

---

Naše služby se snažíme poskytovat na výborné úrovni a k tomu samozřejmě patří i kompletní vybavení. Přes rok se během provozu občas odře nějaký kousek nábytku, něco se pokazí. Nebo během provozu zjistíme, že by bylo lepší něco udělat jinak, převrtat.

Řeší se mimo drobnější opravy i přestavby, které zavádí nějaké novinky?

Ano. Každý rok si něco nového naplánujeme. Vloni  jsme investovali přes půl milionu do kuchyně a uzpůsobení nového prostoru. Rok předtím jsme dělali nové zastřešení terasy, rozšiřovalo se wellness se vstupem do zahrady. Každý rok je to v řádu milionů, které se vrací zpět do hotelu. Aby hosté viděli, že nejen vyděláváme, ale chceme jim to také nějak vrátit.

Co tedy vznikne tentokrát?

Uzpůsobujeme konferenční prostory, dětský koutek, rušíme kuřárnu, protože budeme kompletně nekuřácký hotel. Místo toho vznikne prodejní showroom, takový obchůdek s produkty, po kterých se hosté nejčastěji ptají. Další úpravy se budou týkat technologie wellness, zkvalitnění pokojů, atd. Jsou to pak i věci, které už nám navazují na celoroční koncept.

Dobu pro úpravy jste asi nevybrali náhodou, po silvestrovských pobytech je v návštěvnosti takové hluché období. Míváte zavřeno po novém roce každoročně?

Ano. Vždycky tak 2 týdny. Velice rád dám také našemu personálu oddechnout. Protože na něj máme vysoké nároky a věřím, že si ten oddech zaslouží. Je to tedy už za těch 8 let fungování našeho hotelu tradice.

Co považujete za nejsilnější stránku „Augustiniánu“?

Každé 2-3 roky si dáváme nějaké motto, cíl, kterým se chceme řídit. První roky to byla záležitost gastronomie, pak jsme se chtěli profilovat primárně wellness terapeutem. A na další etapu, která nás čeká, to motto zní „Návrat k životní a duchovní rovnováze“. To se bude na nejbližší roky intenzivně prolínat do všech služeb, které poskytujeme.

Jak konkrétně? Bude nějak navazovat na fungování relaxační Zahrady šesti smyslů, kterou jste zbudovali před pár lety?

Ta myšlenka se bude hlouběji rozvíjet. Neřeknu ještě přesně, o co půjde, protože to bude překvapení pro hosty. Ale určitě to bude práce na těle i na duši spojená s přírodou a propojená s naší nabídkou. Prolnuté to bude do každého našeho departmentu. Ať je to ubytování, wellness nebo F & B úsek. (pozn. autora: F & B  je z anglického Food and Beverage  - jde o oddělení, které se stará o jídlo a pití).

Že hotel úspěšně rozvíjíte, svědčí i ocenění Hoteliér roku. Co pro Vás znamená?

Moc si ho vážím, je to takové poděkování a ocenění, že jdeme správným směrem. My jsme se vždycky snažili spíše než kopírovat, tak to „dělat jinak“ než to dělá soused. Není to postavené tak, že bych si na tomto ocenění stavěl svou identitu a nemohl bez toho žít, ale každé ocenění je samozřejmě příjemné. Titul Hoteliér roku vnímám jako velký úspěch nejen můj, ale celého týmu Augustiniánského domu, TEKOO REALITY, s.r.o. a jeho 8 letého úsilí.

Kolik ten tým hotelu tvoří lidí?

Máme 40 zaměstnanců, přičemž celkově máme kapacitu 55 lůžek.

Co je nejobtížnější zvládnout na fungování hotelu, aby vše šlapalo, jak má?

V této i v jakékoli branži, co jsem zažil, je nejsložitější práce s lidmi. Na jednu stranu mě nejvíc baví, na stranu druhou ale taky nejvíc vyčerpává.

Dnes je o kvalitní zaměstnance nouze. Potýkáte se s tím také?

Dotýká se to i nás. Ale musím to zaklepat na stůl, poslední 2 roky máme totiž spíše přirozenou fluktuaci, jsme víceméně stabilní tým. Intenzivně jsme zapracovali na personální strategii. Snažíme se o zaměstnance lépe pečovat a více jim naslouchat. Vyhlašujeme zaměstnance kvartálu. Zařazujeme osobní karty zaměstnanců, s uvedením jejich potřeb, rozvoje atd. Každoročně se na zaměstnance obracím stylem: „Řekni si, co ti vadí, a jestli to bude možné, rád ten problém odstraním nebo splním to dané přání.“ Prostě se snažím se zaměstnanci více komunikovat.

To je ten základ?

Přesně tak! Spokojený zaměstnanec, spokojený host, spokojený zaměstnavatel!

Kromě obvyklých hostů v Augustiniánu vloni pobývaly i účastnice soutěže Česká Miss, že?

Byly tu na 2 dny, konalo se tu  semifinále. V rámci spolupráce byly i další akce – focení, golfové turnaje atd. Takže nás to de facto provázelo celý rok. 

Misskám tu asi musela být trošku zima, když se fotily venku na hotelové terase v plavkách. Přeci byl březen či dokonce únor…

Únor to byl. Zima na terase asi trochu byla, ale to se nedá nic dělat. (úsměv)

Soutěž měla ale tuším i organizační problémy, ne?

Tu soutěž koupil nový majitel, a jak to bývá, každý nový projekt chce rok dva, než ta pomyslná ozubená kolečka do sebe zcela zapadnou. Pro nás to byla určitě ale i tak fajn spolupráce, která znamenala pro hotel určitou propagaci.

A vrátí se sem letos missky znovu?

Pravděpodobně ano, protože nás opět oslovili. Jakou formou to proběhne, právě vymýšlíme.

Mít hotel plný krásek ze soutěže není zcela obvyklé – kdo je vaše běžná klientela?

Já to vnímám jako průřez generacemi od těch 25 až do asi 65 let. A nemůžu říct, že jsme vyloženě jen pro nejmovitější klientelu. Protože co u nás hodně frčí, tak jsou dárkové poukazy, které nabízíme jak na webu hotelu, www.augustian.cz tak  na portálu www.augustian-life.cz . Třeba dospělé děti velice rády dopřejí pobyt svým rodičům, kteří v životě v takovém zařízení nebyli. A ti pak také tvoří velmi velkou část naší klientely. To jsou přitom lidé, kteří jsou prostě zaměstnaní v normálním zaměstnání, úplně běžní občané. Takže naše ambice je nabízet kvalitní služby, které samozřejmě nesou určité náklady, tím pádem je i ta cena o něco vyšší, ale je to takový průřez všemi skupinami lidí. Některá jezdí vícekrát do roka, v jiné jsou lidé, kteří si to dovolí jednou za rok, až si na pobyt našetří.

Hodně se v současnosti hotely nabízejí přes různé weby a slevové portály. Ty se ale asi nebudou tolik týkat hotelů, jako je Augustinián?

Slevové akce jsme hned zpočátku rezolutně odmítli. Devalvuje se jimi značka a není možné prodávat kvalitní službu této kategorie za polovinu peněz. Není to podle mě rozumné. Zaměření hotelů na slevy je velmi krátkozraká záležitost. Hotel na takovéto bázi nemůže dlouhodobě úspěšně fungovat. Já souhlasím, že pro někoho to může být pomoc na překlenutí nějakého problematického období. Já se ale snažím i v těch obdobích, kdy je klientely třeba méně, zcela rozhodně se prodejům přes různé slevomaty vyhnout. To pro nás totiž není cesta.

Nedávno se zavedla elektronická evidence tržeb. Vnímáte ji jako komplikaci?

Já to jako problém nevnímám. Ani to nebyla příliš změna. De facto jen přibyla čtečka a čárový kód na účtence. I když chápu, že některým malým živnostníkům může EET činit problém.

Koho v Luhačovicích považujete za největší konkurenci? Asi ne léčebný dům  Praha, který je tu sice nejblíže, ale je zaměřen jinak. Spíše hotel Alexandria, ne?

Určitě s Alexandrií máme hodně společného, ale co se týče atmosféry, tak i díky velikosti hotelu nabízíme trošku jiný koncept. Je to dáno i tím, že máme 55 lůžek a Alexandria přes 100. Já nás spíš srovnávám s rakouskými rodinnými hotely. Tam někdy hledáme inspiraci. Ohledně konkurence záleží určitě na úhlu pohledu. Co se týče ubytování např. pro firmy, tak lze jako konkurenci brát všechny 3 a 4 hvězdičkové hotely v Luhačovicích a Pozlovicích. Pokud se bavíme o wellness pobytech,  tak hotely s podobnými službami a cenou  tu jsou tak tři, čtyři. Nicméně našim cílem je jít vlastní cestou a nabízet takové produkty a služby na úrovni **** superior, které jsou originální a mají přidanou hodnotu.

Máte vysněný koncept hotelu, třeba dle vzoru v zahraničí? Zmiňoval jste Rakousko…

Rakousko vnímám jako takovou kolébku wellness hotelů. Já nemám ale vizi, že by byl nějaký konkrétní hotel a řekl bych si: „Tohle je můj sen“.  Svého času to i tak bylo, ale už jsem z toho ustoupil. Teď se spíš snažíme být ve věcech originální.

Je všeobecná konjunktura a lidé tak mají prostředky na to zaplatit si i hodně kvalitní ubytování a špičkové služby. Stav ekonomiky prospívá jistě i vám?

Určitě. Daří se opravdu ve všech oborech a hotelnictví je toho součástí. Jsem zvědavý, jak dlouho ta bublina vydrží.

Kde třeba vidíte Augustinián za 10 let?

Pokud na nás dům nespadne, tak tady určitě budeme pro naše hosty nadále. Práce nás baví, protože se zde projeví kreativita a to mě naplňuje. Navíc mě služby baví, protože ihned v první linii host zjistí, jestli to umíte nebo ne.

Váš hotel se před pár lety podařilo firmě TEKOO REALITY, jejíž jste součástí, vybudovat v podstatě z ruiny. Na kolik tehdy ta obnova historické budovy vyšla?

Byla to opravdu velká částka, přes 100 milionů korun. Tato myšlenka byla vyloženě srdcová záležitost mého otce a my s bratrem Mirkem jsme mu ji chtěli splnit. Ale investice do tohoto domu byla věnována opravdu srdcem.

Čemu všemu se firma, která Augustinián vlastní, vlastně věnuje. Je developerská, ale co konkrétně si pod tím lidé mohou představit, jaké projekty?

Společnosti TEKOO REALITY,s,r.o, a BORÁK DEVELOPMENT, s,r.o. působí v celé ČR a na Slovensku.  Investice a development  je parketa mého staršího bratra Mirka, který je v této oblasti mimořádně úspěšný, a dá se říct, že na to má čich.  Naše aktivity jsou takový průřez vším. Zahrnují rodinné i bytové domy, ale i průmyslové areály nebo historické objekty podobného rázu jako je Augustinián. Je to od každého kousek. Nebo třeba různé urbanistické projekty.

Jde tedy o takový rodinný byznys, do kterého Augustinián patří…

Přesně tak. Otec přes dvacet let vlastnil společnost TEKOO spol.s.r.o., velkoobchod ovocem a zeleninou, který generoval určité zisky. Z těch se de facto pořídil i tento dům. Obchod jako takový se časem rozplyne, ale kulturní památka jako je Augustinián, která je tu přes sto let, v Luhačovicích bude klidně dalších sto let, pokud se budeme o ni dobře starat. Toho závazku jsme se ujali společně s mým bratrem.

A měl jste už předtím nějak blízko k oboru hoteliérství?

Já jsem pracoval nějakou dobu v zahraničí v různých hotelích, získal jsem pro to cit, baví mě to a navíc moje zahraniční praxe šla dohromady s otcovou vizí něco předat dál.

A měl jste předtím třeba vystudován nějaký gastro obor nebo podobně?

Byl jsem úplně mimo tyto obory. Hotelnictví vnímám primárně jako obor, kde jsou rozhodující pocity a emoce a to mě na tom baví. Proto se považuji spíše za nadšence, než profesionála. Primárně mě k tomu přivedlo to, že jsem pobýval v Anglii a hledal jsem jakoukoliv práci, tak jsem šel umývat nádobí do hotelu. Postupně jsem se vypracoval – číšník – barman – manažer… To mi dalo asi ten největší základ pro tuhle práci.  Měl jsem i to štěstí, že mám v týmu kolegy, kteří tu praxi ze prestižních zahraničních hotelů měli.

Jste ale inženýr, co jste tedy studoval?

Marketing, management a podnikovou ekonomiku, ale hotelnictví jsem nestudoval.

Ale ten obor, co jste studoval, s tím také souvisí, ne?

To je určitá část, ale upřímně tento obor se opravdu nedá úplně naučit ve škole. Důležitá je ta praxe, ta mi dala nejvíc.

Co vás na té práci třeba v tomto oboru překvapilo?

Asi největší rána byla, když jsem se vrátil ze zahraničí a viděl rozdíl oproti tomu, jak fungují služby u nás doma a v zahraničí. Jak lidé uvažují tady a tam. V zemích, jako Británie, Rakousko, Německo je to postavené tak, že si na něco plácnem a bude to tak. To tady jsem dostal „pár facek“ v první linii, kdy jsem „bojoval“ se zaměstnanci i s dodavateli, protože všechno bylo najednou jinak než to domluvené a na papíře. To byla opravdu velká škola, protože já vždy fungoval na pevný stisk ruky a chlapské slovo. Zpětně tyto zkušenosti hodnotím ale jako velký dar, protože jsem se díky nim toho nejvíc naučil.

Zajímavostí Augustiniánu je, že tu máte i kapli, která zde fungovala už dříve.

 Pro nás je to určitá výhoda, protože místní fara se o kapličku fantasticky stará, lze tam pořádat církevní obřady, konají se tam občas i svatby, ovšem po komunikaci s panem faráře, s kterým vycházíme dobře.

Přináší to i obtíže, že se musíte podřídit běhu církevních záležitostí?

Negativně nás provoz kaple vůbec neovlivňuje, beru to jen jako přínos.

Hlavně možnost svateb v kapli je pro hotel skvělá příležitost, že?

Jak říkáte, nicméně 90% svatebčanů má u nás zájem o obřad na terase nebo v altánu.

Kolik tu zhruba už bylo svateb, co funguje hotel?

V prvních letech provozu jsme služby chtěli prezentovat co nejširší cílové skupině. Tak jsme dělávali až 20 svateb ročně. Malé, velké, střední. Ale rušný provoz během svateb nejde dohromady s naším relaxačním zážitkovým pobytem, proto jsme to upravili a vyčlenili jen konkrétní termíny, kdy ale velice rádi svatební den hostům uspořádáme podle jejich přání. Míváme tak už  jen 3 až 5 svateb ročně. S výjimkou malých svateb do 20 se snažíme pronajímat pro svatbu celý hotelový areál. Necelou šedesátku hostů můžeme ubytovat, ale svatební hostina je klidně koncipována i pro 120 lidí.

V Luhačovicích se často berou i lidé ze vzdálenějších zemí. Je tomu tak i u vás?

Je to až zvláštní, ale velice často máme zahraniční klienty, kdy ale jeden z těch partnerů je Čech, ten druhý například z Austrálie, Velké Británie, Itálie. Jsou to hosté ze všech koutů světa.

Řídit špičkový hotel určitě není jednoduché. Jaká je Vaše relaxace?

Mám své koníčky, kterým se věnuji. Od 17 let jezdím amatérské závody rally, rád se svezu na motorce v terénu, atd. To je můj způsob, jak si vyčistit hlavu. Rád přespím v přírodě pod stanem  nebo si jen tak odpočívám u krbu.

Rally a motorky -  to bývá často spojeno i se zraněními, ne?

Bývá. Někdy se to stane, v autě i na motorce. V rally to není nic výjimečného. Ale trochu adrenalinu nikdy neuškodí (úsměv).

A kde konkrétně v rally soutěžíte?

Primárně v rámci Moravy. Asi nejvíce známý v našem regionu je závod Ve stopě Valašské zimy. To se jezdí v okolí Vizovic a  každý rok si tento závod rád zajedu. Bohužel s přibývajícími starostmi mi ubývá i prostor pro koníčky.

 Čím závody jezdíte?

Mám Škodu Felicii KIT CAR kompletně připravenou na soutěž. Vyloženě závodní vůz.

Jste i ten typ člověka, který se v autech dokáže hodiny rýpat v garáži a vylaďovat je?

Nejsem vyučený automechanik, ale otec se této hezké práci léta věnoval a vyučil se, takže jsem něco zdědil a autům trochu rozumím. I ta práce na autě mě hodně baví – je to další způsob na vyčištění hlavy.

Ostatní jezdí zase relaxovat do Luhačovic, třeba k vám do hotelu. Jak moc jsou specifické pro hoteliéra Luhačovice jako malé moravské lázeňské městečko?

Samozřejmě je velké plus mít hotel poblíž místa, které má velkou tradici v lázeňství. Osobně si myslím, že Luhačovice jsou nejkrásnější lázně v ČR. Do městečka jsou lidé sice naučení jezdit za lázeňskou léčbou, nicméně my přímo léčebné procedury nenabízíme, ani jsme je nikdy nechtěli mít. Nabízíme relaxaci, gurmánské zážitky, máme Zahradu 6 smyslů, okolní přírodu, příjemné prostředí. Primárně je to o konceptu našeho Augustiniánského domu.

Kvůli čemu ještě lidé ocení právě Augustinián?

Už asi 5 let pracujeme se sezónním konceptem kompletní nabídky. Tedy 4x ročně se mění nabídka celého domu. Tak hosté mohou zažít 4x jiné emoce, ať už díky změně v jídelním lístku, v nabídkách na baru, wellness procedurách, mění se vždy i dekorace hotelu, vůně, atd. Je to jeden z našich hlavních nosných kanálů. A  koncept zahrady jsme oživili také produktem Rituál Zahrady 6 smyslů.

Můžete ho přiblížit?

Náš terapeut provází hosty a na každém ze šesti stanovišť dělají určité cvičení. Ať se jedná o dechová cvičení nebo rozšíření znalosti o bylinkách. Hosté tuto službu velice rádi využívají.

K hotelové zahradě se ale určitý čas pojila i problematika průchodu veřejnosti, což jste nakonec vyřešili tím, že obyvatelům ze sousedství umožňují průchod přes pozemek  čipové karty, ale mimo hosty se sem jinak další lidé nedostanou.

Ten problém nastal tak dva tři roky zpátky a jak jste říkal, už je vyřešen. Přes tento pozemek vedla po desítky let taková stezka, kde se luhačovičtí lidé procházeli, často se psy. Protože Augustián byla před rekonstrukcí ruina, nikomu to samozřejmě nevadilo.

Jak se situace změnila opravou objektu a zřízením hotelu?

Ze začátku jsme si i mysleli, že nám to přivede nějaké klienty do domu, ale bohužel sem tudy přicházeli i různí vandalové, kteří nám ničili majetek v zahradě (světla, květináče, dětské hřiště…). Bohužel jsme byli nuceni ten průchod přes náš pozemek pro veřejnost uzavřít. Je ale fajn, že o 200 metrů výš je další průchod a z druhé strany taky.

Situace trochu připomíná spor mezi městem a akciovou společností Lázně Luhačovice. Také se jedná o soukromý pozemek, kam chodí veřejnost. Nicméně zde jde o údržbu veřejného prostranství lázeňského areálu a okolnosti jsou nesrovnatelné.

To vnímám jako jinou situaci - my zde máme uzavřenou hotelovou zahradu, jako má každý u  rodinného domu,  kdežto tam jde o velký veřejný prostor a způsob financování jeho údržby.

Chtěl jsem se  spíše zeptat, zda jejich spor ovlivnil nějak i hoteliéry ve městě?

Myslím, že nás ne. Reakce jsem nezaznamenal ani od našich hostů. Nijak se nás to přímo netýká, každopádně spor ani jednomu z těch subjektů nezávidím. Jen jim přeji, ať to pro všechny dobře dopadne. Každopádně samozřejmě oceňujeme, že lázně i celé Luhačovice a také blízký městys Pozlovice v posledních letech jdou celkově velmi nahoru, což vnímáme pozitivně i z pohledu našich hostů. Jsme  třeba rádi, že se investovaly desítky milionů do revitalizace  lázeňského areálu. Město vybudovalo novou plovárnu, v Pozlovicích postavili koupaliště Duha, opravená je stezka na přehradu, ulice Dr. Veselého. Rozvíjí se i nabídka programů pro rodiny s dětmi a přibývá mnoho dalších věcí, kvůli kterým jezdí hosté rádi do Luhačovic.

Co oceňujete z rozvoje Luhačovic za poslední léta nejvíce?

Opravdu vděční jsem, že se zde v Pražské čtvrti nově vyasfaltovala silnice, protože předtím byla na ostudu. Když jsme otevírali hotel, první svatba u nás byla česko-švýcarská. Pán přijel v luxusním Bentley a říkal, že na té rozbité silnici auto prostě trpělo. Samozřejmě je pozitivní třeba to, že ve městě se chodí kolem upravených záhonů, nebo když se zde otevře a zpřístupní veřejnosti nový pramen. To vše určitě vnímají pozitivně také další hoteliéři a občané.

V Luhačovicích se koná i řada významných kulturních akcí. Poznáte na obsazenosti hotelu, třeba když je Otevírání pramenů?

Moc ne. Naši hosté se vždycky jdou projít do města a lázeňského areálu a za ty akce jsou rádi. Ale že by k nám lidé jezdili jen kvůli nim - to možná nějaká malá část klientů, ale není to vyloženě náš směr. K nám jezdí hlavně za těmi už zmíněnými věcmi spojenými s relaxací.

Jaká je vůbec obsazenost vašeho hotelu?

 V průměru za rok 2017 to bylo 75 %. S tím, že v lednu bylo také částečně zavřeno. Když to období nezapočítáme, je to přes 80%. Ta obsazenost je více méně stejná za poslední roky.

Je nějaké vysněné číslo, dá se dlouhodobě dosáhnout té stoprocentní obsazenosti?

 100% není náš cíl, to by musel být každý den obsazen asi dlouhodobými pobyty. Já to beru tak, že obsazenost mezi 80 a 90% je pro mě taková zdravá, což splňujeme.

Teď, když spolu hovoříme, máte zavřeno. Až otevřete, jak rychle se hotel zaplní?

Hotel máme už na termín otevření naplněný. Prodáváme pobyty pokud možno minimálně 2 – 3 měsíce dopředu. To je směr, kterým chceme jít.