26. 2. 2018 | Společnost | Autor: Nikola Synek

„Razítek? Těch jsem tu dala statisíce,“ říká po čtvrtstoletí na radnici končící vedoucí správního odboru

---

Teď šlo už o 21. volby, je toho hodně, když se někdy volí i dvakrát za rok.

Které volby bývají organizačně nejobtížnější?

Vždycky ty do obecního zastupitelstva. Je tam i složitější počítání hlasů, ale jde hlavně o to, že jsou Luhačovice pověřeným obecním úřadem, takže přebíráme kandidátní listiny od všech obecních úřadů, které  spadají do naší působnosti. Jedná se o Luhačovice a 8 blízkých obcí, celkem jde o asi 8000 voličů, kteří vybírají z velkého množství kandidátů. 

Kolik jich tak je?

Třeba Pozlovice mají 15 zastupitelů, když se tam sejdou kandidátní listiny 4 stran, tak musíme zkontrolovat 60 kandidátů. V Luhačovicích se volí 21 kandidátů a kandidátních listin je i 8.  U každého se prověřuje, jestli je občanem té obce, datum a místo narození… Vše musí být správně.

Jaká byla největší změna ohledně voleb?

Ta přišla po roce 2003, když se zrušily okresní úřady. Po nich jsme převzali činnost týkající se registrace kandidátních listin v komunálních volbách. Předtím jsme měli na starost jen sčítání hlasů.

Kdy tu byl nějaký nejkrizovější okamžik voleb, nebo jaký může nastat?

Nejhorší asi je,  když se špatně sečtou hlasy, ale to se u nás chválabohu zatím nestalo (smích).

Byl tu někdy u voleb problém třeba se špatně roznesenými lístky?

To se stává, někde si stěžovali i místní, že lístky do schránek nedostali. Roznáší nám studenti, tak se to někdy stane. Jsou to ale vesměs osvědčení lidé, příbuzní zaměstnanců či bývalých zaměstnanců, takže na ně máme i určité reference. Přitom to není za závratné odměny. Za jednu sadu lístků dostanou 3,50. Přitom pokud by to roznášela pošta, která teď zdražila, přišla by jedna obálka na 8 korun.

A s nějakým doručováním pošty jste tu na úřadě neměli potíže?

Ano, ale už se to vyřešilo. Šlo o doručování na tzv. úřední adresu v jiných městech – s tím problém byl.  Asi před rokem byla novela zákona, kdy si obecní úřady musely zřídit schránku, kam se doručují písemnosti lidem, kteří mají na radnici napsáno trvalé bydliště. A je jich moc. Na podatelně máme nástěnku, kde jsou uvedeni všichni, kdo zde tu úřední adresu mají. Těch lidí je víc jak 100.

To je dost na tak malé město…

Zlín jich má několik tisíc.. Ty zásilky ale město neukládá, jde sem jen výzva k vyzvednutí.

Co je to za lidi s adresou na úřadě  - ti v exekuci?

Nejen. Tady jich hodně přibylo, třeba když Lázně prodaly panelák do soukromých rukou a lidé pak neutáhli nový nájem. Našli si proto někde ubytování v podnájmu, ale majitel jim tam nechtěl dát souhlas s trvalým pobytem. Půlku případů pak tvoří ti lidé, kteří se obsílkám takto snaží vyhýbat.

Zpět k volbám. Byl tu u nich třeba nějaký incident s občany ve volební místnosti?

To ne, ale trochu krize byla při jedněch volbách, když byl zároveň na Elektře kongres a na něm snad 300 lidí. Mnozí přijeli s vyřízenými voličskými průkazy s tím, že tu během kongresu i odvolí.  To pak byla na radnici, kam směřovali k volbám, opravdu velká fronta.

Změnilo se v posledních letech povědomí o voličských průkazech, využívají je lidé více?

Určitě si na to myslí. Mnozí si ale pletou volení na zvláštní seznam a na voličský průkaz.

Můžete to tedy osvětlit?

Pomocí obou možností lze volit mimo svou obec. Voličský průkaz si musí člověk vyřídit ve své obci a pak může volit kdekoliv mimo své bydliště, když to dané volby umožňují. Obdobně, pokud je člověk v Luhačovicích nebo jinde v léčebném zařízení nebo v nemocnici, je mu hlasování také umožněno bez voličského průkazu v případě, pokud se v daném zařízení nechá zapsat na zvláštní seznam voličů. Volí pak výhradně v obci, kde je ono léčebné zařízení.

V dnešní době není asi snadné sehnat lidi do volebních komisí?

To je problém právě u přímé volby prezidenta nebo u senátních voleb. Pokud jsou volby dvoukolové, jedná se o 4 dny, které strávíte u voleb. Peníze jsou skoro stejné, ať jde o jedno nebo dvě kola. Za dva dny prvního kola je odměna běžného člena komise 1300 Kč, pokud jsou kola 2, je to pouze 1500, což není už tak atraktivní.

Dohlížíte za úřad nad volbami v rámci své práce. Byla jste ale někdy i u komise?

Než jsem byla ve své funkci, chodívala jsem i do komise. Ale ne tady. V Podhradí, kde bydlím. A tam je jen asi 150 voličů, takže volby jsou velmi klidné.

A jak dlouho děláte na luhačovické radnici?

Na podzim to bylo už 25 let, takže od roku 1992.

A předtím?

Pracovala jsem asi 9 let v Zálesí. V laboratoři, protože mé původní povolání je chemik, mám vystudovanou chemickou průmyslovku ve Zlíně.

Čemu jste se při té práci věnovala?

Spadali jsme pod zemědělskou výrobu, řešili jsme rozbory vody, různého krmiva atd. Ve velké většině se naše práce týkala výzkumného projektu, který tam běžel. Takže jsme odebírali kravám krev, ze které jsme pak dělali rozbory.

Vy osobně jste brala kravičkám krev?

Já se zvířat nebojím, babička měla hospodářství, tak jsem byla zvyklá. Nejříve jsem ale pracovala v čisté chemii, to když jsem byla v v laboratoři  Barumu v Otrokovicích. Denně jsem dojížděla 35 km, vstávala ve 4 ráno a domů jsem přijela v 5 odpoledne, což potom s dvěma dětmi bylo nemyslitelné.

Jak jste se pak od chemie dostala k úředničině?

Někdejší družstvo Zálesí se přeorientovalo na přidružené výroby, výrazně se omezila zemědělská činnost, tak nebyla jiná možnost, než si najít nové místo. Na úřad mě vzali i proto, že se vědělo, že jsem takový veřejně aktivní člověk. Tehdy Podhradí patřilo k Luhačovicím a já tu byla členkou výboru pro občanské záležitosti. Když jsem se dostala na radnici, pracovala jsem ale na sociálním oddělení. Tam jsem dělala od roku 1992 do 2003.

Jak jste se k funkci vedoucí správního odboru dopracovala?

Nejdříve jsem byla řadová pracovnice a pak vedoucí „sociálky“, která ale ještě nebyla samostatný odbor. Když odešla vedoucí správního odboru, pod který sociální oddělení spadalo, tak jsem nastoupila na její místo. Úřad byl tehdy malý, neměl ani 30 pracovníků. Zhruba se to zdvojnásobilo, když skončily okresní úřady v roce 2003 a povinnosti se přenesly na obce. Odbor správní se od sociálky oddělil a já pokračovala jako vedoucí správního. Odbor byl ale do podzimu roku 2015, kdy vznikl odbor vnitřních věcí, o něco větší než nyní. Tam se převedl pracovník krizového řízení, přestupky a asistentka starostky. Teď pod nás spadá nadále matrika, evidence obyvatel, cestovní doklady a občanské průkazy, podatelna a živnostenský úřad, celkem je nás 10 pracovníků.

Hodně se změnilo vydávání občanek a pasů. Lidem děláte i fotku pro průkaz …

Veškerou techniku zařídilo ministerstvo vnitra a dodnes nám zajišťuje i její servis. A ani pro pracovnice to nebyl velký problém - musely se naučit s foťákem a s programem, ale je to v podstatě rutinní práce. Spíš je stres s doklady, když se lidé chystají na dovolené. Ten zájem se zvýší už v květnu a končí někdy v srpnu. No a když přijde čtyř či pětičlenná rodina vyřídit pro všechny pas,  než zkontrolujete všechny doklady, tak to máte na jednoho asi 10 minut, tak to je dohromady i hodina.

Je v Luhačovicích zájem i o takové ty „rychlé pasy“?

I o ně. Ty jsme do ledna minulého roku přímo vydávali tady na úřadě. Teď se  posílají z Prahy. My to tu zúřadujeme, ministerstvo je sem expresně pošle. Ale ten proces nabírání údajů u nás je stejný a je to uzpůsobené tak, že oni pas vydají velmi rychle. Expresní pas je úplně stejný, jen se za něj více zaplatí. Dřív se tu i vyráběly. Do čistopisu pasu se na tiskárně dotiskly údaje, nalepila se fotka, a to celé se zalisovalo. Podobně se dosud dělají u nás „rychloobčanky“.

Která z částí vašeho odboru je nejvytíženější?

To se nedá říci. Vytížená jsou všechna pracoviště. A tím , že jsme úřad malý, se pracovnice i vzájemně zastupují v různých činnostech. Hodně seH nás dotkla před 2 lety povinná výměna občanek, kterým dobíhala platnost. To znamenalo na úseku OP velké pracovní nasazení. Hodně náročné je pořizování žádostí o pas nebo občanku miminek. Udělat fotku, která vyhovuje předpisům je někdy skoro nemožné. To musíte vystihnout okamžik, kdy je miminko klidné, ale nespinká a nepláče, dívá se do objektivu a není za ním vidět rodič, který ho drží.

Co vyžadujete nejvíc po podřízených?

Nejdůležitější je pečlivost a znalost práce. Z toho důvodu, že se jedná o osobní doklady a některými z nich se prokazujete celý život, je nutné pracovat absolutně bez chyb.

Ohledně osobních údajů se hodně změnila legislativa, to jste asi pocítili?

Změny byly velké. Pomalu a jistě to navíc nenápadně směřuje k době, kdy možná nebudou vedeny žádné listinné dokumenty a vše bude jen v elektronické podobě.

Myslíte, že je to dobře nebo špatně?

Tak na hraně. Dnes klidně dohledáte v archivech matriční knihy z roku 1400, otázka je, když jde technika tak rychle dopředu, zda a jak se dokáží i údaje ze současnosti v nějakém „virtuálnu“  takto natrvalo uchovat.

U vás na úřadě se dají dohledat v papírech i tak staré údaje, jak jste uváděla?

To ne, u nás leží sto let. Pak se dokumenty z naší místní matriky odváží do Moravského zemského archivu.

V módě je pátrání po předcích, tvorba rodokmenů. Chodí proto lidé i sem na úřad?

Ano. Třeba na Podhradí máme kronikáře Pavla Máčalu, který se tomu hodně věnuje a má svůj rod zmapovaný snad do 13. století. Bádat začínal právě na luhačovické matrice. Odtud lidé při pátrání směřují na okresní archiv na Klečůvku a pak do uvedeného archivu v Brně.

A Vy jste se podobnému hledání taky věnovala?

To ne, je to dost časově náročné, ale dělala to neteř, která je matrikářkou. Ale co se týká mé strany rodiny, tak pořádáme každých 5 let rodinný sraz. Jsem z 5 dětí, taky maminka byla z 5 dětí, tak je náš rod hodně široký.

Je vás v rodině i hodně úředníků?

No, jedna sestra a neteř jsou úřednice a druhá sestra starostka obce na severní Moravě, odkud pocházím. Ale mé děti úředníky nejsou. Dcera dělala letušku, teď je na mateřské dovolené, syn pracuje v Continentalu v Otrokovicích jako údržbář.

Co vás zaválo ze severní Moravy sem?

Šla jsem v 15 letech do Zlína studovat a už jsem v tomto kraji zakotvila. Později jsem se provdala do Podhradí, kde už 40 let bydlím a jsem tam spokojená.

Ze studia chemie si vybavíte nějaký zajímavý zážitek, třeba při pokusech?

Kdysi jsme dělali pokus a vznikl jakýsi bromid, který nám ale obarvil ruce na žlutohnědo. My měli ten den taneční a nešlo to dolů. Ještě že se tenkrát nosily v tanečních bílé rukavičky!

Tanec má někdo jako celoživotní koníček. Co Vy a koníčky ve volnu?

Koníčků mám hodně, volna málo. Jsem ve dvou organizacích v Pozlovicích - ve Svazu  žen a v místním sportovním klubu. Hrávali jsme dlouho kuželky v „Jamě“, než to tam zavřeli. Teď hráváme bowling, chystáme i turnaj. Každoročně organizuji pro Svaz žen a obec Podhradí zájezdy po Česku či na Slovensko. Kromě toho také ráda čtu, háčkuji, pletu, ale není moc čas.

Když se ohlédnete zpět, co se Vám na úřadě nejvíc povedlo?

Asi to, že mám celou dobu zpětné vazby od mnoha občanů, že nás tu mají rádi. A neměla jsem ani žádný problém se spolupracovníky.

Co bylo na práci vedoucího správního oboru nejsložitější?

Nejhorší bývá krátký čas po komunálních volbách, než se nové zastupitelstvo pevněji usadí a než se spolu naučí pracovat úřad a nové vedení města. Teď už tu spolupráci má více na starost nedávno vzniklý odbor vnitřních věcí.

Než vznikl, měli jste na starost i zápisy ze zastupitelstev a přípravy zasedání, že?

Jako všechno, tak i formálnost zastupitelstva se během let změnila. Dříve u formulace usnesení, které zastupitelstvo schvaluje, byla větší volnost. Třeba dnes se významně rozlišuje mezi tím, co zastupitelstvo „schvaluje“ a „vydává“. Celkově za ta léta přibylo zákonů, směrnic a pokynů, které vše upravují.

Kolik jste osobně přečetla zákonů?

To nevím, ale změny zákonů při této práci musíte sledovat denně. Máme na to on-line program, který nám umožňuje nahlédnout do právě aktuálního znění, což naši práci výrazně usnadňuje. Ještě když jsem pracovala v Zálesí, tam jsem měla úžasného vedoucího Karla Vlažného, který mě naučil číst zákony a pracovat s nimi, protože s některými jsme se museli seznámit i v rámci práce tam. Z kvanta  předpisů musíte být schopni vybrat to, co se dotýká vaší práce.

Předpisy se stále mění a asi i Vám se stalo, že některé změny ne úplně potěšily…

Řada změn má významný dopad na práci úředníků obecně a na přepážkách se s tím musíte vypořádat velice rychle. Často mi vadí nejasnost výkladu a také složitost uvedení do praxe. Pak to zavání úředním šimlem.

Na každý úřad přijde občas problémový klient, který se nechce domluvit za žádnou cenu nebo chce věci, co danému úřadu ani nepřísluší. Máte nějakou takovou zkušenost?

Jedna až úsměvná situace nastala tak před 5 lety, když přišla paní a chtěla přes náš Czech point vydat výpis z katastru nemovitostí.

V čem byl problém?

Nelíbilo se jí, že podle ní bylo vždy křivě naraženo razítko. To jsme přitom na její přání zkoušeli dát jinak asi desetkrát. Nakonec výpis nepřevzala s tím, že zajede do Valašských Klobouk a tam jí určitě dají razítko rovně…

A ty méně úsměvné potíže z práce úřednice?

Dost jsem se jednou i bála, když jsem ještě dělala na sociálním úseku. Jeden problémový muž tam něco řešil a hodně mě slovně napadal i vyhrožoval. Bylo to ještě před érou mobilů, a to mi telefonovával takto i domů na pevnou. Naštěstí to časem přestalo… Ale v tomto směru jsou Luhačovice spíše klidné a takové situace jsou výjimkou. Každopádně ta naše práce je dost kontaktní, pracovnice se stále potkávají s lidmi, nejsou samy zavřené v kanceláři.

Jak se dá srovnat práce na úřadě městečka jako Luhačovice třeba se Zlínem?

Tam se ti úředníci s lidmi tolik neznají, nemohou se jim kvůli většímu návalu tolik věnovat. Někdo si teď, když jde vyřizovat věci doklady i mimo bydliště, vyřídí občanku raději v Luhačovicích a je přitom z krajské ho města. Ne že by si stěžovali na úřednice tam, ale tu nejsou tolik ty fronty.

V tom je pro vás tady určitě výhoda…

Výhoda je to převážně pro běžné občany. Ve velkém městě si zase úřednice dělá jen to své, tady se více musíme zastupovat v různých činnostech, takže se musíme orientovat ve vícero odbornostech.

S úředničinou je spojené i dávání razítek. Kolik jste jich dala za život?

Určitě statisíce, každé rozhodnutí se muselo orazit. Jen na volební průkazy teď k prezidentským volbám jsem dala nějakých 400 razítek, a ještě, když jsem byla na sociálním odboru, na každé rozhodnutí.

Po konci voleb ale končí i Vaše práce. Co bude pak?

Tak půl roku se budu vzpamatovávat, představovala jsem si odchod klidnější, ale tím, že jsem ještě zůstala na prezidentské volby, tak to byl zápřah.

Nástupkyni už asi, když se bavíme, máte vybránu, že?

Je to paní Homolková, která měla na starosti vydávání občanek a pasů, zastupovala mě už déle jak dva roky v různých věcech a dělala podobné úkony, takže v tom předání funkce nebude problém. Jen přejde do jiné kanceláře. Mám klid v tom, že vím, že by mělo být o vše dobře postaráno. Musím pochválit ale všechny své  podřízené. Děvčata zvládají dobře svou práci a jsou schopna se vzájemně zastupovat, nikdy jsem tu s nimi neměla problém, nějaké případné neshody vyřešily vždy samy a v klidu. To platí i pro pracovníky - muže, kteří pod odbor donedávna spadali. 

A co uděláte, až vám začne to volno v penzi?

Vnučka má 30. ledna narozeniny a jsou prázdniny, tak asi zajdeme někam do cukrárny. A těším se, že budu sledovat olympiádu. Taky ráda cestuji, díky tomu, že je dcera letuška, mohla jsem se podívat různě po světě. Nejkrásněji bylo na Mauriciu a taky v Thajsku. Ráda bych se ještě podívala do Norska, něco našetřeno mám, tak uvidíme.