27. 8. 2024 | Aktuality z města | Autor: Hana Srncová
Město Luhačovice uctilo památku obětí holokaustu položením dalších kamenů zmizelých
Město Luhačovice ve spolupráci s Nadačním fondem Pramen Luhačovice připravilo další významnou akci, která připomněla tragické osudy občanů zavražděných za holokaustu.V úterý 27. srpna 2024 byly položeny další kameny zmizelých, tedy mosazné dlažební kostky, které nesou jména obětí a byly zasazeny do chodníků před jejich posledním známým bydlištěm.
„Všechny kameny, které jsme ve spolupráci s Nadačním fondem Pramen Luhačovice položili a položíme, budou trvalou připomínkou židovských rodin, které ve své době měly v našem městě důležitou společenskou roli a je důležité si je připomínat a uchovat pro další generace. Touto formou pak budou dennodenně na očích všem, kteří se budou pohybovat v místech, kde tyto rodiny žily a psaly historii,“ řekl místostarosta Daniel Mejzlík. Pietní akce proběhla na dvou místech v Luhačovicích. První z nich se uskutečnila před domem rodiny Tichových, kde byla uctěna památka pěti obětí holokaustu (před vilou Hradčany na ulici Betty Smetanové 393 v Pražské čtvrti). Druhé místo, kde došlo k položení kamenů, se nachází na místě bývalého domu rodiny Sonnenscheinových čp. 72, kde si všichni společně připomenuli šest obětí holokaustu (Masarykova ulice poblíž autobusové zastávky Zámek). Dle slov místostarosty byly kameny u zámku nejdříve položeny provizorně a posléze na podzim budou zapracovány do rekonstruovaného chodníku.
Položení kamenů zmizelých se zúčastnili nejen představitelé města, ale také rodinní příslušníci obětí a další vážení hosté. Tato událost navázala na loňské položení kamenů před vilou Jelínek v Luhačovicích. Po skončení pietního aktu bylo pro veřejnost připraveno promítání nového hraného filmu Jeden život v kině Elektra, který vypráví příběh Nicholase Wintona. V hlavní roli tohoto snímku vystupuje Anthony Hopkins. Film přináší silné poselství o lidskosti a odvaze zachraňovat druhé i za těch nejtemnějších okolností.
Informace ohledně židovských rodin:
Manželé Tichovi si za první republiky postavili v Pražské čtvrti vilu jménem Ticho, která dnes nese jméno Karlín. Marie Tichová pocházela z Luhačovic, byla nejmladší dcerou Šalomouna a Flory Jelínkových, kteří žili ve vile Jelínek na hlavní ulici. Marie Lidderl Tichová, domácky přezdívaná Mizzi, pronajímala v době lázeňské sezóny vilu Ticho lázeňským hostům, přičemž rodina trávila letní měsíce v sousední vile Hradčany. Roku 1926 se manželům Tichovým narodil syn Karel, o dvě léta později František a v roce 1932 dcera Renata. Karel po absolvování měšťanské školy v Brně, kde rodina žila většinu roku, studoval na Spolkovém židovském reformním reálném gymnáziu, dva roky po něm nastoupil na gymnázium i František. V polovině roku 1938 nabídla majitelka vilu Ticho k prodeji. V březnu 1939 se podařilo na poslední chvíli dostat nejstaršího, v té době třináctiletého, syna Karla do vlaku, který z Brna vypravila do Švýcarska sionistická organizace Alija mládeže. Mariin manžel Baruch, jenž pocházel z Boskovic, byl hned počátkem protektorátu uvězněn a v květnu 1940 poslán do koncentračního tábora Dachau, kde 19. srpna téhož roku zemřel. V květnu 1941 byla Marie Tichová spolu s ostatními obyvateli židovského původu přinucena přestěhovat se z Luhačovic do stísněných podmínek uherskobrodského ghetta. V lednu 1943 byli uherskobrodští Židé deportováni do Terezína a poté do Osvětimi. Mizzi Tichová byla zavražděna i s oběma mladšími dětmi Renatkou a Františkem. Nezletilý syn Karel přežil válku v emigraci a po válce vystudoval medicínu. Studia dokončil v Insbrucku a poté odešel do Chicaga. Zemřel v roce 2020.
Sonnenscheinovi byli nejstarší usedlou luhačovickou rodinou židovského původu. Jejich působení v Luhačovicích se podařilo vypátrat až téměř do počátku 19. století. Prvním zástupcem této významné židovské rodiny usazené v Luhačovicích byl Samuel Sonnenschein. V domovním čísle 72 naproti zámku vedla rodina hostinec a obchod se smíšeným zbožím. Spolumajiteli domu byli za první republiky Otto a Vilém Sonnenscheinovi. Vilémovy neprovdané dcery Ema, Anna a Rudolfina žily v Luhačovicích, synové Rudolf a Felix se odstěhovali. Ema vystudovala malířskou akademii v Mnichově a věnovala se krajinomalbě. Anna provozovala vlastní lahůdkářství v hotelu Litovel. Nejmladší Rudolfína, zvaná Rudi, vypomáhala sestře v obchodě, ve volném čase se účastnila sokolských cvičení a dalších společenských a kulturních podniků v obci. V roce 1940 byly rodině na základě rasových zákonů odňaty koncese k provozování živností a koncem května 1941 museli odejít do ghetta v Uherském Brodě. Všichni členové luhačovické rodiny Sonnenscheinových byli zavražděni v Osvětimi.
