Folklorní tradice luhačovického Zálesí

Ve Velkém Ořechově a okolí byly součástí masopustní obchůzky archaické masky pohřebenáře a medvěda. Pohřebenář býval mladý muž obtočený hrachovinou a povřísly, s ocasem a se slaměným kloboukem bubnující někdy na plechovou nádobu nebo držící v ruce ohřeblo. Pohřebenář, jinde to byl medvědář, vedl s sebou na řetězu medvěda, což byl jiný mladík oblečený do obráceného kožichu, někdy s medvědí maskou na hlavě.

Obchůzka maškar se tradičně odehrávala na konci masopustu v úterý před Popeleční (Škaredou) středou. Středou začínalo období klidu, zákazu tance a zábav, půstu a příprav na největší křesťanský svátek - Velikonoce. Novodobé masopustní obchůzky se z praktických důvodů většinou přesunuly na poslední sobotu před Popelcem.

Masopustní masky na Zálesí a jejich sestavy mají v současnosti v jednotlivých obcích různou tvář. Ke staršímu typu obecně patří maska žida, žebráka, pastýře, kominíka, písaře, policajta, kožkaře, řezníka, husara na koni, smrtky, dědka, báby, stařeny s nůší, cikána a cikánky nebo ženicha a nevěsty, muzikanta aj. Masky většinou představují tradiční zaměstnání nebo zesměšňují některé lidské vlastnosti. Velmi starý původ mají nejrůznější zvířecí masky, kromě již zminěného medvěda, například kobyla a koza. V novější době ke staršímu typu masek přibyly nebo je postupně nahradily aktualizované masky reagující na současný život a zaměstnání. Patří k nim zdravotní sestra, soukromý podnikatel, lehká holka, kameraman, sportovci, nejrůznější pohádkové bytosti, postavy z filmů, televizních seriálů a telenovel i postavy známé z politického dění. Průvody maškar zobrazují často nejrůznější témata, která se obvykle každoročně střídají. V období šedesátých let 20. století byly jako ráz obchůzek obzvláště oblíbené parodie na svatbu a na cirkus. V současné době to jsou nejčastěji politická a společensko-kritická témata.

V Luhačovicích byla tradice masopustních obchůzek, pořádaných hlavně hasiči, ukončena po roce 1969. Obchůzka sloužila současně jako pozvánka na šibřinky. Maškary obcházely starou část Luhačovic i s jejími výrobními provozy. Mezi maskami se objevovaly tradiční postavy jako medvěd, policajt, ženich a nevěsta, husar na koni, řezník a další Mnoho maškar mělo na hlavách velké kukly z lakované papíroviny, vyráběné v blízkém Hrádku. K přemísťování maškar i doprovodné dechové kapely v krojích sloužil kočár tažený koňmi nebo chlouba místního hasičského sboru, červená tatra se stahovací střechou.
Členové luhačovických tělovýchovných jednot připravují pravidelně šibřinky v podobě maškarní taneční zábavy, doprovázené bohatým kulturním programem v žertovném duchu. V sobotu před Popeleční středou se baví dospělí, nedělní odpoledne potom patří dětskému karnevalu. Každoročně se vyhlašuje jednotný ráz masek. Pro letošní rok je tématem luhačovických šibřinek Večerníček a jeho narozeniny. Zábavu obstarávají členové přípravného výboru z řad sportovců, jejichž program bývá velmi nápaditý. Masopustní veselí v Luhačovicích vrcholí úterním pochováváním basy v režii lyžařského oddílu. Taneční zábava s pochováváním basy zachovává pravidla rozloučení s obdobím zábav a plesů a spočívá v jejich srdceryvném oplakávání skupinou maškar vedenou farářem. Díky bývalému starostovi v masce faráře se pochovávání basy v Luhačovicích stalo trefnou a vtipnou kritikou událostí doma i ve světě, především však zaměřenou na komunální politiku. Farářovy litanie při oplakávání basy vydají za kroniku města v kostce a vždy jsou napjatě očekávány.

V Pozlovicích je organizace masopustní obchůzky v rukou hasičů. Obchůzky se pravidelně účastní kolem třiceti masek. Průvod vychází od hasičské zbrojnice směrem ke kostelu, tam se rozděluje na dvě skupiny. Policajt u každého domu přečte veršované hodnocení uplynulého roku, zdůrazňuje přitom zvláštnosti a typické zvyklosti rodiny, vyjmenovává údajná provinění jejích členů a především vymáhá "povinnost platit daně" fašančářům formou pohoštění (slivovice, vajíčka a slanina). Před vchodem do domu zpívají maškary: "Fašanky, fašanky, s černými fúsy, aj ten čert bachratý tancovat mosí&..". Hasiči v uniformách odebírají výslužku do proutěných košů, další tančí s přítomnými ženami. Mezi maškarami se objevují kromě medvěda, který nesmí chybět, například švec, cikánka, policajti, myslivec, hokejista, Elvis Presley, prodejné ženy, kominík, vojáci a hasiči, Karkulka, řezník, Ferda mravenec, babka, dědek, šašek a další. Obě skupiny masek mají svůj hudební doprovod, představovaný harmonikou a ozembouchem, někdy i saxofonem. Kontakt mezi oběma skupinami na opačných koncích obce udržují maskovaní hasiči ve starém autě. Obchůzka v Pozlovicích končí pozdě odpoledne. Po ní si její účastníci v hasičské zbrojnici připravují "škvařenku" z vykoledovaných vajec a slaniny.

Také Biskupicích organizují obchůzku hasiči. Obchůzky se účastní většinou 10 - 15 maškar. Hudební doprovod představuje buben s činely na podvozku starého kočárku, saxofon, ozembouch a harmonika. Masky u každého domu zpívají oblíbené písně a přijímají pohoštění, především koblihy a boží milosti. Darovaná slivovice se slévá pomocí trychtýře do plastových lahví v košíku. Obchůzka končí v Biskupicích pochováváním basy v místním pohostinství, kde se připravuje "škvařenka" z vykoledovaných vajec. Zvláštností obchůzky v Biskupicích je barevná pestrost masek. Výrobkyní většiny používaných kostýmů je pětaosmdesátiletá Marie Skovajsová. Mezi maskami se v Biskupicích, stejně jako jinde na Zálesí, vždy objevuje medvěd, dále policajt, cikánka, šašek, kašpárek, vodník, myslivec, strašáci, dědci a babky, mimino a hastroš, prase, beran, loupežník, řezník a další.

Příprava masopustní obchůzky v Dolní Lhotě je věcí hasičů a je výhradně mužskou záležitostí. Vychází se brzy ráno. Auto odveze všechny masky nejprve na samoty, odkud scházejí pěšky dolů směrem do středu obce, nevynechají přitom jediný dům. Masky doprovází malá dechová kapela. V roce 2000 měla obchůzka ráz domova důchodců a všichni zúčastnění byli vystrojeni za starce a stařeny. Masopust 2001 měl v Dolní Lhotě pohádkový ráz. Největší úspěch sklízel velitel hasičů převlečený za princeznu. Pro rok 2002 si dolnolhotští určili jako ráz obchůzky husitské téma, v roce 2003 to byla cikánská svatba a v roce 2004 v reakci na právě probíhající seriál české televize posloužil jako námět nemocnice. Obchůzky se zúčastnilo kolem dvaceti mužů převlečených za lékaře, zdravotní sestřičky a pacienty s různými typy zranění. Nechyběli ani dr. Blažej, dr. Sova, dr. Králová, sestřička Ina a další postavy z oblíbeného seriálu. Průvod doprovázel alegorický vůz záchranné služby. Představoval jej dřevěný žebřiňák překrytý bílou plachtou i s houkačkou, signálním reflektorem a nápisem "Nemocnice na pokraji Dolní Lhoty". Navečer přichystali hasiči v kulturním sále taneční zábavu v duchu televizního seriálu Nemocnice po dvaceti letech. V rámci programu proběhla i veřejná "operace" vylosovaného účastníka zábavy, u které jako hrůzná rekvizita měla posloužit čerstvá vepřová střeva.

Ještě v roce 1967 probíhala v Doubravách úterní "obchůzka hřebenáře". Jeho doprovod tvořila maska "baby s děckem". V uplynulé dekádě zde obchůzku organizoval sbor dobrovolných hasičů. Maskovaní muži obcházeli celou vesnici od domu k domu, u každého se zastavili na malé pohoštění a tanec s hospodyní. Mezi maskami opět nesmí chybět medvědář v kožichu, který vede na řetězu medvěda Hasiči v pracovní uniformě nosí košík s trychtýřem na slévání slivovice. Objevuje se zde, například také myslivec, slepý flašinetář, plyšový pes, metař a řezník. Obchůzka v Doubravách bývá každoročně zakončena večerní zábavou v místním pohostinství.

Dramaturgie obchůzek v Horní Lhotě pohotově reaguje na politickou situaci. Sdružení Fašančáři, vzniklé sloučením bývalých členek Svazu žen a Červeného kříže, se celoročně schází, aby připravilo bohatý fašanek, který kromě sobotní dopolední obchůzky zahrnuje večerní kulturní program a taneční zábavu. V roce 1990 zde zvolili jako hlavní téma obchůzky "Soukromé podnikání", v roce 1991 "Horní Lhota vstupuje do Evropy", roku 1992 byla tématem obchůzky "Mateřská školka", pro rok 1993 byla aktuální "Česko - slovenská svatba", roku 1996 to byl "Divoký západ" a v roce 1999 "Inventura konce tisíciletí". Při masopustu 2000 si Horní Lhota prostřednictvím tématu "Děkujeme, odejděte!" opět utahovala ze současné politiky. Na rok 2001 připravili téma "Hornolhotské lázně". Průvod představoval nástup zavazadly obtěžkaných pacientů z různých koutů republiky do lázní Horní Lhota, které se měly stát konkurencí luhačovickým lázním. Pořadatelé při obchůzce rozdávali po domech fiktivní lázeňské poukazy, jež sloužily současně jako vstupenky na večerní program. Vytiskli i malý časopis "TIP Hornolhotských lázní". Obchůzka byla jako obvykle zakončena bohatým programem, scénkami a taneční zábavou v kulturním domě.

(Blanka Petráková)

Literatura

• Václavík, Antonín: Luhačovské Zálesí. Praha 1930.
• Černík, Josef: Záleské písně z okolí Luhačovic. Praha 1957.
• Jelínková, Zdeňka: Záleské tance I. Tance točivé. Brno 1977. Ostrava 1980.
• Pajer, Jiří: Záleský zpěvník. Březůvky 1990.
• Uhlíková, Lucie: Leoš Janáček a hudební folklor luhačovického Zálesí. In: Acta musealia 2001/1, s. 24 -33, Zlín 2001.