21. 12. 2006 | Aktuality z města | Autor: Blanka Petráková
Vánoční a předvánoční čas našich předků
Základem křesťanských Vánoc je biblický příběh o narození Ježíše Krista. Chvíle radosti z narození Spasitele předcházelo postní období, advent. Po čas adventu se z běžného života vytrácely taneční zábavy, návštěvy hospod i svatby. Vánoce představovaly pro naše předky stejně důležité a slavnostní chvíle, jako dnes pro nás. Přicházely v období hospodářského klidu, kdy těžkou letní práci na poli, v hospodářství i v lese vystřídala zima s krátkými dny a dlouhými večery, naplněnými přástkami, draním peří a s nimi spojenými besedami s veselým i strašidelným vyprávěním. Protože křesťanské oslavy Vánoc časově překryly pohanské slavnosti zimního slunovratu, vázala se k předvánočnímu a vánočnímu období řada pověrečných magických praktik, zvyků a náboženských obřadů. Samotným Vánocům předcházelo několik významných svátků.
První neděli po svátku Kateřiny začínal čtyřtýdenní adventní půst, ve kterém dříve kromě odříkání v jídle platil také zákaz tance. Proto se 25. listopadu o Kateřině naposledy v kalendářním roce konaly tancovačky, při kterých platilo "ženské právo" - dívky si samy volily tanečníky. Advent pochází z latinského slova adventus - příchod. Je to období ztišení, rozjímání a očekávání narození Ježíše Krista. Symbolem adventu se v současnosti stal zelený věnec se čtyřmi svíčkami, na kterém rozsvěcujeme každou adventní neděli o svíčku více. Tento zvyk k nám přišel z německy mluvících zemí.
V předvečer svátku svaté Barbory (4. prosince) obcházely venkovská stavení záhadné postavy Barborek. Byly to dívky nebo ženy oblečené v bílém, s vlasy rozčesanými přes obličej a se zeleným věnečkem na hlavě. Nosily dětem v košíku sladkosti, ale také hrozily neposluchům březovou metlou. Vdavek chtivé dívky ráno před úsvitem musely jít do sadu pro třešňové větvičky, které potom denně zalévaly vodou ohřátou v ústech. Vykvetly-li kvítky ovocného stromu do Štědrého dne, měla se dívka v příštím roce vdát.
Na počátek adventní doby připadl svátek svatého Ondřeje 30. listopadu. V tento den děvčata i chlapci čarovali. Svatý Ondřej, patron zamilovaných a snoubenců, měl prozradit, vdá-li se dívka v příštím roce a kdo bude její vyvolený. Způsobů milostných věšteb bylo mnoho. Ti, kteří toužili poznat svoji budoucnost, odlévali olovo přes očko v klíči a pronášeli při tom: "Svatý Ondřeju, olovo leju - dej mi poznati, co mám čekati". Tvar odlitku jim měl dát odpověď. Hádalo se také z obrazu na hladině studánky, ze zvuků kamenů házených na led, ze slupky oloupané z jablka, klepalo se na kurník.
K adventu neodmyslitelně patřily ranní mše k poctě Panny Marie - roráty. Protože začínaly před rozedněním o časné ranní hodině, muselo se hospodářství obstarat ještě před odchodem do kostela. Obyvatele z odlehlejších koutů čekala dlouhá cesta ve sněhu a mrazu, při které si svítili zapálenými březovými košťaty nebo lampami. Kostel byl osvětlený svícemi a ozdobnými adventními "slúpky" - tenkými voskovými knoty stočenými do různých tvarů.
Poslední výroční trhy byly právě o svátku Mikuláše. Dětem se z jarmarku nosily preclíky, slané a makované rohlíčky, cukrové špalky, sladké dřevo, cukrkandl, svatojánský chlebíček, pendrek, kačení mýdlo a další pochoutky. Ve městech prodávali pekaři a pernikáři mikulášské figurky. Na Frenštátsku se v době mikulášských obchůzek prodávaly sklenovské preclíčky, navlečené na vrbový proutek.
Na předvánočních trzích byly vidět také figurky ze sušeného ovoce a drobné stavbičky z ovoce, ořechů a zelených větviček krušpánku. Častěji si je lidé však připravovali sami doma. Nedělali to ale pro pouhé potěšení nebo pro výzdobu. Každý detail, materiál a barva měly zde svou funkci a význam, který mu lidé přisuzovali. Makovice a šípek plné semínek měly zajistit dobrou úrodu. Kynuté pečivo a objem nabývající luštěniny měly zaručit zdar v hospodářství. Zelená snítka krušpánku přinášela světlo a nový život.
Lidové tradice v čase vánočním
Obzvláště den svatého Mikuláše býval v minulosti, snad více než Vánoce, svátkem ze kterého se nejvíce radovaly děti. Legendu o štědrém biskupovi Mikuláši znají v celé Evropě. Svatý Mikuláš, biskup žijící ve čtvrtém století v Myře, se stal patronem dětí zásluhou některých legend, podle nichž měl například zachránit od mravní zkázy tři mladičké dcery zchudlého šlechtice tím, že jim v noci oknem vhodil peníze, potřebné na věno.
Mikuláš naděloval dětem sušené ovoce, jablka, perníky a pečivo. Rodiče je nakládali dětem v předvečer svátku 6. prosince za okna nebo je na vesnicích roznášely maskované postavy Mikulášů se svým doprovodem. Majestátní Mikuláš s bílým plnovousem se opírá o zlacenou berlu, na hlavě má biskupskou mitru, na bílé komži ornát se zlatým křížem. Za ním jde bělostný anděl s křídly. Okolo pobíhají čerti v obrácených kožiších, na hlavě mají kravské rohy, šklebící se začerněné tváře nebo dřevěné masky jako na Valašskokloboucku, kolem pasu řinčící řetěz s plechovými zvonci. Někde před Mikulášem běžel ještě "laufr" s rolničkami, jejichž zvonění všem oznamovalo, že se blíží nadílka. Na jižním Valašsku, na Vysočině nebo kolem Litomyšle doprovázel Mikuláše celý průvod masek, smrtka s kosou, žid a další, podobně jako o masopustu.
Po svatém Martinu přicházela opravdová zima, čas přástek, draní peří a drobných domácích prací. Podle počasí od 13. prosince, svátku svaté Lucie, až do Štědrého dne se předpovídalo počasí na celý příští rok. Na Lucii se nesmělo drát peří ani příst. Pilné hospodyně, které zákaz porušovaly, měla potrestat Luca chodící po vesnici a dohlížející na dodržování zákazu. Za Lucky se převlékaly starší ženy (někde muži) do bílých plachet a škrabošek, na hlavě dřevěnou nádobu, aby vypadaly větší, zamoučily si obličej a nasadily zuby z řepy nebo papírový nos. Ometaly všechno peroutkou od nemocí a nečistých sil nebo hrozily dřevěnými noži.
Se štědrovečerní večeří se čekalo, až vyjde první hvězda na nebi. Večer byl plný obřadnosti a věšteb, věřilo se, že rodinu navštěvují duše zemřelých. Pod stůl se položil snopek nevymláceného obilí, které mělo připomenout narození Ježíška na seně. Nohy stolu se svazovaly provazem nebo řetězem, aby rodina držela příští rok pohromadě. Stůl prostřený bílým ubrusem ozařovala svíce. Štědrost večera spočívala v pestré skladbě pokrmů. Doprostřed stolu se kladly různé plodiny, které měly na příští rok zaručit bohatou úrodu: obilí, hrách, pohanka, čočka, mák. Nesměl chybět hrnek medu, česnek, sušené houby, sušené ovoce, ořechy, pečivo z bílé i tmavé mouky. Večeře začínala společnou modlitbou, potom přišel na řadu oplatek namazaný medem. Následovalo několik chodů: polévka (smetanová s hřiby a švestkami, hrachová), kaše maštěná máslem a sypaná perníkem, vařené sušené ovoce, makované buchtičky spařené mlékem, vdolky nebo vánočky. K jídlu se vařil čaj ze všech bylinek, které se v létě nasbíraly. Štědrovečerní ryba se rozšířila až po první světové válce. Od každého jídla nechali domácí něco stranou pro dobytek. Věřilo se, že dobytek v chlévech mluví lidskou řečí. Štědrovečerní noc byla pokládána za magickou a využívala se k věštění budoucnosti. Různé pověrečné praktiky měly zajistit úspěch a zdar v novém roce.
Ke starobylým jevům vánoční tradice patří kolední obchůzky. Ve dnech mezi svátky Božího narození a Třech králů se po domech i hospodách odbývaly kolední obchůzky a obchůzkové hry. O vánočních dnech přicházel do domu obecní pastýř.
Na Štěpána klid a rozjímání předešlého dne nahradilo veselé koledování. Děti se vydávaly k příbuzným a do sousedství, zpívaly koledy a za ně dostávaly různé pamlsky, popřípadě drobné peníze. V Čechách koledníkům chystali polaz - závěs se spoustou drobných pamlsků na špejlích, který tvarem připomínal slunce. Dům od domu chodily přát i chudobnější rodiny a cikáni. Ve Slezsku a na severní Moravě se koledovalo s jedlovou chvojkou ozdobenou pentličkami a papírovými květy. Na Valašsku chodili chlapci s malým betlémkem a předváděli pastýřské hry. Na Štěpána mohli čeledínové vystoupit ze služby a změnit místo. Od hospodáře dostali výslužkový koláč a mouku, později peníze. Služebné dívky odcházely "na svobodu" na Nový rok. Výslužkový koláč měl různé krajové názvy i tvary. Byl to věnec, buchta v podobě dítěte, pletýnka, bábovka, koláč zdobený na povrchu rozmanitými figurálními tvary nebo pruty ověšenými perníkem. Rozvinuly se zvláštní slavnosti mládeže zvané koláčová slavnost, načínání koláče aj. Období Vánoc končí šestým lednovým dnem. Je spojen s obchůzkou chlapců, představujících biblické tři krále.
B. Petráková, Muzeum luhačovického Zálesí