30. 1. 2007 | Aktuality z města | Autor: Luhainfo

Luhačovice - kandidát zápisu na Světový seznam památek UNESCO

V pondělí 29. ledna bylo Zastupitelstvo města Luhačovic seznámeno se stavem příprav zapsání lázeňského středu na Seznam světového dědictví UNESCO. Obsáhlá dokumentace, kterou na základě podnětu Lázní Luhačovice, a.s., zpracoval tým Ministerstva kultury ČR, byla shledána úplnou a na podzim loňského roku zaslána do Paříže do Centra světového dědictví UNESCO. "Ministerstvo kultury se rozhodlo nominovat Luhačovice především z důvodu zvýšení prestiže státu, kraje i města. Seznam světového dědictví není pouze nějaký pergamen, na který může být zapsán kdokoliv. Zapisují se zde pouze hodnoty trvalé, takové, které mají šanci být uchovány pro další generace. Město i lázně mohou následně využít tohoto faktu jako obrovského a trvalého impulsu pro rozvoj turistického ruchu," řekl zastupitelům Mgr. Michal Beneš, CSc, tajemník pro kulturní záležitosti UNESCO.

Rok 2007 bude klíčový, v průběhu roku přijede několik skupin expertů, kteří posoudí, zda budou Luhačovice jako první město, jehož hlavní funkcí je kurativní lázeňství, zapsány a budou moci tuto skutečnost následně využít. Celý průběh hodnocení nebude jednoduchý, protože se předpokládá, že komisaři budou sledovat nejenom vlastní památky navržené na seznam a péči o ně, ale například dopravní situaci v celém městě, budou sledovat jeho čistotu, systém péče o zeleň, bezpečnost, ochranu památek atd. Důležitým kritériem hodnocení bude i práce s mládeží, výchova mladé generace k péči a udržování památek, kulturní život ve městě.

K zapsání na Seznam světového dědictví UNESCO je navržena plocha lázeňského středu, s pomyslným středem Jurkovičovým domem, sahající na severní straně k Jestřabí, v jižní části k divadlu, obsahující tyto objekty: Jurkovičův dům, vilu Chaloupku, Vodoléčebné lázně, kotelnu a prádelnu, Říční a sluneční lázně, Sirné a slatinné lázně, vilu Jestřabí, Hudební pavilon, Dům Bedřicha Smetany, Ředitelství lázní, Inhalatorium, Divadelní kavárnu, Společenský dům, Velkou kolonádu, Pavilon pramene Vincentka, budovu Lázeňské polikliniky s restaurací a kavárnou, Lázeňské divadlo, vilu Růžovou, vilu Lipovou, Švýcarský dům, vilu Myslivnu, vilu s lékárnou, vily Bystrica, Dagmar, Taťána, Slávia, Tenisový pavilon, Kapli svaté Alžběty, Pavilon pramene Ottovka, Bruselskou fontánu, bustu Leoše Janáčka, sochu MUDr. Veselého.

Ovšem v případě Luhačovic nejsou rozhodující pouze cenné památky, i když světové unikáty architekta Dušana Jurkoviče by nás k zápisu mohly opravňovat, ale Luhačovice nabízejí i nehmotné dědictví v podobě přírodních léčivých pramenů a jejich využití k léčbě. Stavby určené k zápisu jsou v 92 % v majetku Lázní Luhačovice, a. s., a v průběhu let si uchovaly svoji funkci léčebnou, ubytovací, stravovací i společenskou. Příkladem za všechny je Jurkovičův dům. Kdo by ve skvostu secese hledal moderní relaxační centrum s bazénem a přes to všechno tam je, citlivě zakomponované, respektující ducha Dušana Jurkoviče a zároveň sloužící ubytovaným hostům i veřejnosti. Nám tedy nezbývá než věřit, že výsledek všech šetření bude kladný, komisaři uznají unikátnost Luhačovic a Luhačovice budou na Seznam světového dědictví UNESCO někdy v roce 2008 zapsány.

Lázně zapsané na Seznam světového dědictví UNESCO (do roku 2006):

Trier (Trevír) - Město Trevír na západě Spolkové republiky Německo bylo zapsáno na Seznam světového dědictví v roce 1986. Lokalita obsahuje zejména cenný soubor antických památek, včetně císařských lázní a tzv. Barbořiných lázní. Trevír reprezentuje doklady antické civilizace a jeho univerzální hodnota nespočívá přednostně v hodnotách vázaných k lázeňské funkci města.
Aachen (Cáchy) - Dóm ve městě Cáchy na západně Spolkové republiky Německo byl zapsán na Seznam světového dědictví v roce 1978. Jádro univerzální hodnoty lokality tvoří památky doby Karla Velikého, zejména polygonální kaple opevněné falce, jedna z nejpůsobivějších kupolovitých staveb na sever od Alp, s cenným vybavením. I v současné době má město Cáchy lázeňskou funkci. Nebylo však na Seznam světového dědictví zapsáno pro své architektonické či urbanistické dědictví, které by s touto funkcí, ostatně v současnosti podružnou, souviselo.
Alhambra - Královská rezidence Alhambra v Granadě v jižním Španělsku byla zapsána na Seznam světového dědictví v roce 1984 (rozšířeno 1994). Velkorysý areál maurských panovníků obsahuje samozřejmě veškeré vybavení včetně lázeňské části a pečlivě komponovaných zahrad. S ohledem na jinou funkci lázeňské části, na přináležitost celého areálu k jinému civilizačně kulturnímu a historickému okruhu i ke stavebně stylovým prvkům arabských lázní reprezentuje lázeňská část Alhambry odlišný typ architektonického a urbanistického dědictví.
Budapest - Město Budapešť bylo na Seznam světového dědictví zapsáno v roce 1987, s rozšířením v roce 2002. Budapešť si uchovala stopy památek majících velký architektonický vliv v různých epochách, jako například římského města Aquincum a gotického hradu Buda. V obraze města dominují monumentální objekty z 19. století. Budapešť je místem, které je jednou z nejkrásnějších urbánních krajin na světe ilustrujícím dějiny architektury střední Evropy. Extenze rozsahu světové památky se pak týkala urbanistického celku z 19. století - Andrássyho třídy a části historického centra města. Budapešť má i několik architektonicky významných lázeňských objektů, které jsou ukázkami městských koupelí, založených na využití termálních pramenů a sloužících zejména k relaxaci obyvatel a návštěvníků města. Budapešť není typickým lázeňským městem účelově sloužícím léčbě primárně s charakteristikami typickými pro taková relativně monofunkční sídla. Není proto srovnatelná ani s Luhačovicemi, které naopak takovým místem jsou. Také jednotlivé lázeňské budovy v Budapešti jsou stylově příslušné k okruhu vídeňského, resp. uherského historismu a secese. Není v nich ani stopy po inspiracích ve vernakulární architektuře a hnutí Arts and Crafts. I v tomto směru jde tedy o něco jiného než v Luhačovicích.
Bath - Anglické lázeňské město Bath bylo zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 1987. Existovaly zde římské lázně "Aquae Sulis", které přežily až do raného středověku. Potom zanikly a znovu byly odkryty až v 70. letech 19. století. Novodobý lázeňský rozvoj začal až na počátku 18. století. Po stavebních úpravách ve starém městě byly založeny na podkladu regulačních plánů architektů Johna Wooda staršího a Johna Wooda mladšího z let 1725-1775 nové městské čtvrti komponované v přísně klasicistním duchu, s dominantami kruhových či půlkruhových náměstí. Rovněž architektura Bathu vychází z klasických palladiánských předloh a využívá i římských motivů, zejména v odstupňování sloupového řádu a jeho transformací do vysokého řádu. Zástavba nově založeného lázeňského města tak byla na Seznam světového dědictví zapsána jako unikátní a ucelená ukázka vznosného neoklasicistního georgiánského slohu v celé Anglii. Urbanismus i architektura Bathu představuje jev zcela odlišný od Luhačovic.

Zdroj: Lázně Luhačovice, území se souborem historických budov s kurativní lázeňskou funkcí a funkcemi souvisejícími - nominační dokumentace.