Nastavení cookies

Zde můžete nastavit používání souborů cookies podle vlastních preferencí.

Technické cookies

jsou nezbytné pro správné fungování webu. Technické cookies musí být vždy aktivní (nelze je individuálně deaktivovat), proto se pro jejich využívání souhlas neuděluje.

Analytické cookies

nám umožňují porozumět, jak web využíváte, abychom jej mohli zlepšovat. Analytické cookies umožňují měření výkonu webu (počtu návštěv a zdrojů návštěvnosti). Takto získaná data zpracováváme souhrnně, bez použití identifikátorů ukazujících na konkrétního uživatele.

Personalizované cookies

ukládají informace o Vašem osobním nastavení webu. Personalizované cookies potřebujeme k tomu, abychom přizpůsobili web a jeho chování co nejvíce Vašim potřebám a zájmům.

Reklamní cookies

nastavují prostřednictvím tohoto webu naši reklamní partneři. Reklamní cookies nám umožňují zobrazovat takový obsah, který bude zajímavý a užitečný právě pro Vás.

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.

Přeskočit na obsah Přejít na navigaci

30. 1. 2012 | Top článek | Autor: Olga Skovajsová

Po dvou letech ožila zámecká strašidla

Po dvou letech ožila zámecká strašidla

Téměř všechny komnaty luhačovického zámku byly v sobotu 28. ledna jen spoře osvětleny blikotavým světlem svíček. Ze sklepa se ozývaly hrůzostrašné skřeky a bouchání sekyry. Na zámku strašilo. Kat mydlář, umrlec v márnici, hřbitov, vražda v zámecké koupelně. A do toho ty hrozné skřeky. Na šedesát dětí se přišlo do zámku krásně bát.
„Nejprve si návštěvníci vyrobí svůj talisman – papírové strašidlo. To si pověsí na krk, aby je po celou dobu strašidelné prohlídky ochraňovalo.  Pak si vyrobí svoje vlastní penízky, které musí použít v zámeckých komnatách, aby si vysloužili písmenka, která budou hledat mezi zámeckými strašidly. Písmenka jim na konci vytvoří speciální tajenku. Aby to pro děti nebylo moc děsivé budou je v komnatách provázet průvodci a ti jim vždycky dopředu řeknou, co je kde čeká," vysvětlila Jana Ďurďová, pedagog volného času v luhačovickém domě dětí a mládeže.
„Bála jsem se dost. Nejhorší byl asi kat Mydlář, to když jsem měla hlavu na špalku a kamarádka musela rychle ve tmě sbírat penízky," postěžovala si na konci prohlídky devítiletá Gábina. A její stejně stará  kamarádka rychle dodala, „ nejhorší byly ty skřeky ve tmě, působilo to hrozně děsivě, dost jsem byla vyděšená."

Nahoru