Nastavení cookies

Zde můžete nastavit používání souborů cookies podle vlastních preferencí.

Technické cookies

jsou nezbytné pro správné fungování webu. Technické cookies musí být vždy aktivní (nelze je individuálně deaktivovat), proto se pro jejich využívání souhlas neuděluje.

Analytické cookies

nám umožňují porozumět, jak web využíváte, abychom jej mohli zlepšovat. Analytické cookies umožňují měření výkonu webu (počtu návštěv a zdrojů návštěvnosti). Takto získaná data zpracováváme souhrnně, bez použití identifikátorů ukazujících na konkrétního uživatele.

Personalizované cookies

ukládají informace o Vašem osobním nastavení webu. Personalizované cookies potřebujeme k tomu, abychom přizpůsobili web a jeho chování co nejvíce Vašim potřebám a zájmům.

Reklamní cookies

nastavují prostřednictvím tohoto webu naši reklamní partneři. Reklamní cookies nám umožňují zobrazovat takový obsah, který bude zajímavý a užitečný právě pro Vás.

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.

Přeskočit na obsah Přejít na navigaci

7. 6. 2013 | Top článek | Autor: Milana Mikulcová

Kateřina Tučková v luhačovické knihovně

Kateřina Tučková v luhačovické knihovně

„Započínám já své věci, né zlú mocú, ale Božú mocú, s Krista Pána dopomocú,řekni mi vosku vosčíčku, copak je s Dorlú Dorličkú,s dívkú švarnú, čo s ňou bolo, čo s ňou bude, rekni mi, jako sa jí povede na zdraví, ščastí, Božím požehnání. Zaklínam ju s Bohom prvýkrát ..."


Když se tato slova starého magického kopaničářského zaklínání rozlehla 6. 6. v podvečerních hodinách knihovnou v Luhačovicích, ocitlo se všech 110 návštěvníků besedy se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou alespoň v duchu na malebných Moravských Kopanicích, místě, kde léta provozovaly své léčitelské a věštecké umění žítkovské bohyně.
Žítkovské bohyně byly vědmy, zaříkávačky a bylinkářky na moravsko-slovenském pomezí, v oblasti Bílých Karpat. Po staletí unikaly pronásledování, přežily čarodějnické procesy i obě světové války. Je známo, že i v době hluboké totality, v 70. a 80. letech, přijížděli na Kopanice lidé zdaleka široka a hledali u bohyň pomoc, dobrou radu a podporu. Za první republiky za bohyněmi jezdila i honorace – lázeňští hosté – z Luhačovic. Poslední žijící bohyně zemřela vloni v létě. Přestože je to smutné, i její konec byl tragický (zemřela násilnou smrtí) a tím vlastně dostála pověsti o tom, že tyto „vyvolené" ženy většinou neodcházely z tohoto světa přirozenou smrtí. Zvláštní souhrou náhod, představovala Kateřina Tučková svou knihu přímo na Žítkové, v den jejího pohřbu

A nemluvilo se jen o Žítkovských bohyních, ale také o první vynikající autorčině beletristické knize Vyhnání Gerty Schnirch, která se dotýká stále bolavého tématu poválečného odsunu Němců z Československa, v tomto případě konkrétně z Brna. Jak řekla sama spisovatelka. „ Smyslem této knihy není vyvrátit ani zvážit míru provinění, obhajovat ani soudit. Je to příběh jednotlivce, který byl obětí války."

Nám nezbývá, než poděkovat Kateřině Tučkové a všem přítomným za krásný emotivní večer a nebylo by to stylové rozloučení, bez kopaničářského zaříkávadla „
... tato mračna zakalená a búřlivá povětří zažeň, jakož i všeckny neřesti v nich škodlivé, krupobití, hromy a blesky... prosíme, rozežeň a zkaž Bůh všemohúcí!

za knihovnu Milana Mikulcová

Poznámka redakce / Videoreportáž z besedy sledujte premiérově v úterý 11. 6. v týdeníku na www.luhacovice.cz

 

Nahoru