Nastavení cookies

Zde můžete nastavit používání souborů cookies podle vlastních preferencí.

Technické cookies

jsou nezbytné pro správné fungování webu. Technické cookies musí být vždy aktivní (nelze je individuálně deaktivovat), proto se pro jejich využívání souhlas neuděluje.

Analytické cookies

nám umožňují porozumět, jak web využíváte, abychom jej mohli zlepšovat. Analytické cookies umožňují měření výkonu webu (počtu návštěv a zdrojů návštěvnosti). Takto získaná data zpracováváme souhrnně, bez použití identifikátorů ukazujících na konkrétního uživatele.

Personalizované cookies

ukládají informace o Vašem osobním nastavení webu. Personalizované cookies potřebujeme k tomu, abychom přizpůsobili web a jeho chování co nejvíce Vašim potřebám a zájmům.

Reklamní cookies

nastavují prostřednictvím tohoto webu naši reklamní partneři. Reklamní cookies nám umožňují zobrazovat takový obsah, který bude zajímavý a užitečný právě pro Vás.

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.

Přeskočit na obsah Přejít na navigaci

23. 7. 2012 | Top článek | Autor: Olga Skovajsová

První písemná zmínka o Žilíně

První písemná zmínka o Žilíně

V tomto roce uplyne 600 let od první písemné zmínky o Žilíně. Rok 1412 nalezneme v knize Luhačovské Zálesí autora a velkého znalce regionu Antonína Václavíka. První písemná zmínka o Kladné je ještě starší.


V roce 1376 je v souvislosti s prodejem majetku zmiňována nepochybně tak zvaná Stará Kladná. Byla vypálena a zcela zničena za válek Jiřího z Poděbrad s uherským králem Matyášem Korvínem ve druhé polovině 15. století. Podle pověsti se tehdy podařilo utéct pouhým třem rodinám, které se usadily poblíž jižní hranice Žilína a tak založili novou Kladnou. Žilín původně patřil k hradu Starý Světlov, později i s Kladnou patřil do panství uherského rodu Serény. Obě části pak byly spojeny v roce 1848. Zdejší obyvatelstvo se zabývalo zejména zemědělstvím a ovocnářstvím. Na jižních svazích směrem k Luhačovicím se dařilo i vinné révě. Úspěšně se rozvíjela četná drobná řemesla. Za první republiky zde byla postavena nová škola, která nahradila již nevyhovující starou budovu a koupaliště. Hrálo se tu úspěšné ochotnické divadlo. Po druhé světové válce a zejména po roce 1948 došlo k velkému odlivu obyvatel většinou do pohraničí i do ciziny. Sportovní aktivity místních lidí byly obdivuhodné. Roku 1922 zde byla založena místní organizace Sokola a zejména místní oddíl kopané byl velmi aktivní. Zdejší lidé jsou pyšní na staré památky,které se tu nacházejí, ke kterým  patří starý mlýn z 18. století a sochy sv. Jana Nepomuckého, staré zvoničky a komory. Po druhé světové válce byla provedena elektrifikace, opravena kanalizace, chodníky, provedena přístavba budovy, hasičská zbrojnice, vodní nádrž, byla postavena řada zemědělských objektů, později pak kaple Panny Marie, nyní nové kulturně-společenské centrum. Je potěšitelné, že i mladí lidé se zajímají o minulost, hledají a rekonstruují staré studánky a sirný pramen jako odkaz po svých předcích. Právě proto chceme věřit, že toto místo čeká lepší budoucnost.

Nahoru